MFF KVSoutěžní dokumenty byly v Karlových Varech promítány Kině Čas (317 sedadel) a Kinosále B (70 sedadel). Přitom kino Čas je dlouhodobě nejpříšernějším festivalovým sálem, ve kterém diváci sedí na prkených sedačkách namačkáni vedle sebe, místo pro nohy je jenom v první řadě a nulová klimatizace dělá vzduch nedýchatelným. Takto to vypadalo v minulých ročnících, letos přišla navíc vlna veder a příšerný saunový efekt byl patrný přes den i o půlnoci. Pak je těžké se soustředit na něco jiného než na pokusy o dýchání. A do toho chodí před, mezi i po filmu jejich autoři diskutovat s diváky. To jsem pak byl vděčný běloruským aeroliniím, které zrušily let režisérce Galině Adamovičové. Přesto diváckou cenu vyhrál dokument Jiné světy. To musí tedy opravdu být pozoruhodný snímek.
Soutěžní dokumenty, které jsem viděl v kině Čas (proto bez hodnocení):
Jak to u nich chodí Bělorusko, 19 min.
Početná rodina (dvanáct dětí, devět vnuků, čtyři krávy,...) z běloruské vesnice a jejich běžný život, návštěva kostela a svatba.
Aboio Brazílie, 72 min.
Aboios jsou brazilské písně, které používali honáci dobytka k nahánění často až několikasethlavých stád dobytka, se kterými putovali na občas i několikaměsíční cestu napříč zemí. Dnes toto povolání téměř vymizelo (nahrazeno kamiónovou dopravou) a staré písně už zná jen pár starců.
Chačipe ČR, 57 min.
Tenhle film sice byl uveden i do naší kinodistribuce, ale je to tak okrajový titul, že se nikam do mé blízkosti nedostal. Většinu materiálu natočili chovanci dětského domova a to jak trikovou kamerou (švankmajerovsky vypadající animace mušlí a dalších předmětů) tak běžnou digitální videokamerou. K tomu čtení dopisů, citování básní a spousta věcí, které se můžou zrodit v dětské fantazii. Miroslav Janek sice vtipkoval, že máme kino a saunu za jedno vstupné, ale já doufám, že film budu moci vidět ještě v nějakých normálnějších podmínkách.
Blokáda Rusko, 52 min.
Černobílý dokument beze slov vznikl sestřihem materiálu natočeného během blokády Leningradu. Nevím, jestli to může být nějaké měřítko kvality, ale během tohoto filmu jsem odpadával nejméně.
Další dokumenty viděné v normálnějších podmínkách jiných sálů:
Manželské etudy po 20 letech ČR, 95 min.
Epizoda Ivana a Václav – to jsou ti vysokoškoláci s pěti dětma. Vynikající dokument, který všichni mohli vidět v televizi, takže se zaměřím na to, co vyplynulo z následné diskuze s paní Třeštíkovou. Jednak tenhle experiment možná ještě úplně neskončil a jestli bude zájem, režisérka uvažuje, že by mohla pokračovat dál třeba i jen s potomky původních představitelů a kdyby se našel nějaký nadšenec ochotný v tom pokračovat, nemusel by cyklus skončit ani její smrtí. Jinak nejvíc materiálu (platí to prý i o černobílém ze začátku) má autorka z epizody, která v televizi skončila smrtí dcery hlavní představitelky a točí se dál. Nejspíš z toho bude dokument pro kina.
Block Party USA, 103 min.
Dave Chappelle je populární černošský komik, který jednoho dne uspořádal v Brooklynu rapovou a hip-hopovou párty (vstup zdarma). Tuto akci už od stádia příprav zaznamenával Michel Gondry (Slez ze stromu, Věčný svit neposkvrněné mysli) a výsledný materiál perfektně poskládal v jeden dokonale fungující celek. I když jména jako Mos Def, Wyclef Jean, Kanye West, Lauryn Hill či Erykah Badu mi většinou nic neříkají a podobné hudbě se normálně vyhýbám, byl to jeden z nejlepších filmů, co jsem na festivalu viděl. Kvalitní české titulky potěšily, zvlášť když to byla distribuční verze, která by se měla dostat i do běžných kin. Jednoznačně doporučuju, i pokuď normálně posloucháte jenom dechovku. :) |
Registrace nového uživatele 
