Obrazy starého svetaO slavném dokumentu Dušana Hanáka jsem sice párkrát někde četl, ale moc jsem nepředpokládal, že by mě mohl zaujmout. Naštěstí můžu přiznat, že jsem se spletl. Svědectví o starých lidech, kteří žijí (s jednou výjimkou) v jakémsi bezčasí, kde nic nenaznačuje, že se píše druhá polovina 20. století. Stejně tak to mohlo být třeba devatenácté. Z vrásčitých tváří nepoznám, jestli jim je 80 nebo 100 let a o jejich zubech se mi možná bude zdát. Přesto je dobře se s těmito houževnatými pozůstatky dávných dob seznámit.
Před filmem byl promítán Hanákův kraťas Prišiel k nám Old Shatterhand, který byl humorným pohledem na tehdejší (1966) Československo očima cizinců. Taky byste nechápali, kdyby někdo v Praze hledal „teatro nazionale“? Snad byste to aspoň nedali najevo jediným cizím jazykem, který vás učili ve škole – totiž rusky. Dnes vtipné, tehdy spíš ostuda. |