nápovědaPřišlo to na něj v tu chvíli, kdy stál a podpíral H.B. na kraji veliké nádrže. Z toho zvracení poznal, že je s H.B. konec a že zítra už bude mrtev; a jeho duch, zas jako před lety otupělý smrtí, řádící všude kolem, přijal fakt smrti lhostejně, nedojat. Pažemi podpíral tělo muže, který byl takřka již mrtev, měl však ještě pár hodin živořit, milosrdně omámen a zachvácen vražednou nemocí. Byl to zas jeden z tisíců, zas jeden mravenec z toho mraveniště, které Bůh před čtyřmi dny svévolně rozkopl, zas jeden mravenec, jehož smrt nebude mít pro nikoho význam, jen pro něho samého, člověka selsky hmotařského a sobeckého, který si dělal plány, že se vrátí domů a ožení se, založí rodinu, nabude majetku a zanechá po sobě syna, aby nesl dále obyčejné jméno B., aby nesl dále to já, které bývalo H.B., to já, které je drceno patou Páně daleko od terasovitých vinic nad Vevey. |