NP: Lady in water - konečně se zdá, že k ní nalézám - opatrně a mírnými kroky - cestu. Zatím jsem na hranici **** a nebýt toho, že jak Shyamalan, tak Howard hrajou stejnou hru, co ve Znameních, ještě ochotněji bych se dostal k samému vrchu. Je to krásné, to ano, ale jestli s tím samým přijdou i přiště, přestanu je mít rád. Ani ne kvůli sobě, ale kvůli nim.
Jak se mi filmová Lady in water celou dobu vzpouzela a já ji ne a né polapit a pobrat, co se mi to vlastně snaží říct, finálem si mě podmanila. Tehdy jsem na malou chvíli uvěřil v pohádky na dobrou noc a nebránil se kradmému dojetí. Moment, kdy si pro Narfu přilétá orel a z Clevelandových rukou ji odnáší, by zachránil i tu nejubožejší filmovou trosku, kterou Lady není.
Když už pro nic jiného, tak pro ty 'momenty' Shyamalanových filmů (ať už jsou jeho dílem nebo Howardovým), si na něj zajdu příště znovu - a budu doufat, že naši milí nezakrní a nepohřbí svá nadání pod věnci z vavřínů. |