No řeknu vám, já snad nakonec tu loňskou kolekci od JNH nakonec přehodnotím. Michaela Claytona ne a ne dostat z úší, zarývá se mi pod kůži hlouběji a hlouběji, je to zkrátka povedený "napínák". A pak Charlie Wilson's War - když už pro nic jiného, tak alespoň pro fantastickou aluzi na Mozarta v Turning the Tide, která je jednoduše strhující. Famózní kousek. WaterHorse taky v klidu, pohoda poslech. I am legend se ustálilo někde na pomezí *** a ****. Akorát "tlučhuby", The Great Debaters, jsem zatím neslyšel.
No, on to přeci jen nebyl tak slabý rok, jak se zprvu zdálo... |