PumerančeCo si myslíte o Pumerančích? Víte, že původ těchto povídek je neznámý? Nevíme, jestli a u kde vyšly ještě před válkou. Takže jsou pochybnosti o autenticitě tohoto textu.
Povídky se odehrávají od léta do vánoc. Zdeňa už chodí do školy (zmíněno v povídce o ukradené dvacetikoruně), ale zároveň je v lesovně jako Týna budoucí paní Malinová, což jak víme se navzájem vylučuje (Zdeňa nastoupila do 1. třídy až po svatbě Týny Malinové). Vyskytují se tam všechny možné známé vedlejší postavy (některé jsou jen okrajově zmíněny): kovářka, kovář, pan Štulc, Terina Pachlovic, Nanda Troníčkovic, Tonča Kvíčalkovic, Vojta Brabencovic, šafář, šafářka, Marjánka, teta Dvořákovic, slečna řídících (jméno Slávka, resp. Míla), pan řídící, paní řídící, pan loupežník, kostelník, pan holič Višňák, Pantaleón, bratr pana lesního (to je také sporné, stejně jako s Týnou, protože Pantaleón přichází v základní řadě na scénu až ve čtvrtém dílu, kde se praví, že nebyl s rodinou dlouho v kontaktu, ani nevěděl kolik má Zdeňa roků, natož aby znal Káju a posílal mu dárky k vánocům).
V knížce jsou čtyři příběhy.
1.První uvádí na scénu mladého malíře Michala, který přijede do Lážova, ale bohužel se ubytuje u kovářky. Pan lesní se rozhodne ho ze spárů kovářky vysvobodit a nabídne mu azyl v lesovně. Zjistíme, že malíř a lesních mají společnou zálibu ve vážné hudbě. Malíř je pozván do školy, aby si zahrál na klavír a slečna řídících ho vezme také do kostela na varhany. Tam je zamkne kovářka, která chce vyvolat ostudu. Kája ale zná ještě jeden východ z kúru od varhan a proto kovářka nepořídí. V tomhle okamžiku povídka náhle končí, ani se nedozvíme, jestli skutečně malíř namaloval Káju se Zdeňou (jak měl v úmyslu) a jak pokračoval jeho pobyt na samotách.
2. Druhá povídka je velmi krátká a popisuje začátek školního roku, a Kájovu úlohu při vypátrání toho, kdo zpronevěřil dvacetikorunu určenou na zakoupení školních potřeb pro chudé žáky.
3. Třetí povídka se odehrává na sv. Mikuláše. Týna s paní lesní usoudí, že je třeba vytrestat Káju a Zdeňu za jejich nezbednosti, a proto objednají z Lážova sv. Mikuláše, pana holiče Višňáka i s učedníkem Pepkem převlečeným za čerta. Udělají to za zády pana lesního, který strašení dětí čertem neschvaluje. Při návštěvě Mikuláše vznikne na samotách velký zmatek. Hezký je dialog Káji se ‚strejčkem‘ Mikulášem.
4. Tento příběh se odehrává těsně před vánoci. Paní lesní není ve své kůži, Zdenin strýček Pantaleón posílá dětem k vánocům lyže, a jí se tento sport zdá pro děti moc nebezpečný. Na samoty opět přijíždí malíř Michal. Ten přesvědčí paní lesní, že dá na děti pozor a nakonec má dovoleno je učit lyžovat. Vyjedou si spolu dokonce na celodenní výlet. Na výletě se setkají se třemi ženami-lyžařkami, které sice mají prvotřídní vybavení, ale lyžují mizerně. Už mi tam chyběly jen ustřižené vlasy :-), být plagiátorem Wagnerové, tak určitě přidám větu, o tom, kterak když jedné lyžařce spadla čepice, zahlédl Kája její mikádo, a co k tomu řekl :-).
Argumenty pro:
- autentická se mi zdá například pasáž v lesovně, ve které se paní lesní baví s malířem o vážné hudbě a rozhodně nejen tato.
- Kája říká ju, opět ošklivě trápí Marjánku (koulí s ní ve sněhu) a pak se to snaží ututlat (Zdeňa se musí zaklívat, že neřekne jak to bylo), pošťuchuje se s Týnou. Tyto pasáže (Marjánky, Týna) se mi zdají také autentické.
Typické Kájoviny, které ale mohl použít i plagiátor:
- v knize zazní, že ze Zdeni už bude brzy kluk
- slyšíme i o tetě Dvořákovic a Dubčí.
- Kája říká gramofór, srečna apod., je tam poměrně hodně Kájových přeřeků a nedorozumění, jak je u Wagnerové obvyklé
- Tohle vypadá jako typický Kájův dlouhý monolog: „Ju, to já ani doma o tom nikomu nepovím. Naše maminka říká: Co dělá pravice, ať neví levice! To by se ptala Týna, jak to bylo, vzácná paní, teta šafářovic, strejček, jen snad jediná Marjánka ne. Ta vůbec, pane řídící neumí mluvit...“
- „Ajéje, vzácný pán má zrovínka tak bílé zuby a směje se očima jako naše maminka.“
Podezřelé věci:
- čaj na výletě (v druhém a i ve čtvrtém dílu základní řady Kája mluví o čaji jako o nápoji podobném alkoholu a nevhodném pro děti), v Pumerančích ho pije bez řečí.
- zdá se mi hodně divné, že Kája říká panu malíři strejčku, a navíc mu tyká ( Jéje, strejčku, ty si vezeš lyže, ale jezdit na nich nebudeš, kdepak! Tohle ti vzácná paní nedovolí! Je, ta se bude zlobit, až tě uvidí!“ ). Vztah s malířem je analogický vztahu dětí k panu Pavlovi, a tomu děti říkaly „pan Pavle, vy“.
- žádná oživlá příroda, žádný Péťa a Měsíček, maminka Noc apod.
Velmi podezřelá věta:
„Panečku, to byla kristýnka,“ řekl Kája, protože chtěl uplatnit své čerstvé znalosti lyžařských ‚termitů‘. (Proč by proboha vypravěčka komolila slovo termín? To dělá přece vždy Kája)
Chyby
Spousta chyb, jak všichni víme, je i v základní řadě, takže by se dalo možná i říct, že chyby v Pumerančích vlastně spíš potvrzují autenticitu textu, než vyvracují.
- v hájovně jsou dva psi, Raf a Míša, má tam být jen Péťa
- služka ve škole???
- Zdeňa nemůže chodit do školy, když je v lesovně Týna, budoucí Malinová
- Pantaleón nezná Káju před narozením Staníka, těžko by mu kupoval lyže k vánocům |
Registrace nového uživatele 
