Dnes jsem na předmět Čtení textů ke studiu médií přislíbil rozbor jednoho z Krylových textů. Teď dumám a vybral jsem si Bludného Holanďana.
Kdyby byl někdo z vás natolik zvrácený a bavilo ho to, může se mi tu svěřit, jak chápe jednotlivé obrazy či sloky on. Váš pohled mi určitě pomůže a obohatí mi perspektivy.
Např.
Hrajeme hbitě o trojité es... Vždycky jsem měl za to, že Kryl myslím tím trojitým es paragraf, ale pak jsem si uvědomil, že ten je jenom ze dvou S. Takže teď zase tápu.
A co myslíte, že je růžový kavalír mezi paviány, co značí civění na zátku, proč má cit zrovna hovězí hlavu, proč křičet nebo nekřičet "matko!"?
Zkrátka kdo máte chuť, když se mi vyslovíte k nějakému odstavci nebo klidně ke všem, rád si vás poslechnu ;)
Bludný Holanďan
Pod branou vítězů, co nikdy nevyhráli,
bez zlatých řetězů a zvonů z katedrály,
zelení molodci z romance iluzorní,
po matce sirotci, po otci bezprizorní
hrajeme v karty.
Růžový kavalír uprostřed paviánů
zahodil bandalír i šavli z porcelánu,
svět civí na zátku, zatímco setmělo se,
pasy jsou v pořádku a whisky na podnose
s tyčinkou na rty.
Hrajeme hbitě o trojité es:
tvar hadího hřbetu či gotických sošek,
flinty jsou v žitě a na hlavních rez,
a svoboda je tu, vždyť bijem se o šek - toť zvyk!
Dva centy životů a slunce sbohem dává,
hledáme jistotu, které se nedostává,
na hrdle znamení obojku otrokova,
lezeme shrbení, zaliti do olova
jakési víry.
Paměť je v bankrotu a z domu nevychází,
čest stojí u plotu a kamením se hází,
cit s hlavou hovězí vybírá popelnice,
a pravda? Vítězí - slepá jak řeholnice,
oděna v díry.
Rezavé ráno a mlha jak med,
tak podivně sladko jak z chrlení krve,
čteš, co je psáno, až k písmenu "zet",
už nekřičíš "matko!", je ticho jak prve, jen vzlyk! |
Registrace nového uživatele 
