Je vidět, milí kolegové, že jste se opravdu snažili. Zvláště údaje profesora Vitsofta jsou jako vždy téměř brilatní. Jen s jednou malou chybkou zásadního významu. Jára Cimrman v Egyptě byl! Nerada předkládám neověřená fakta, znáte mne jak vědecky ke svému bádání přistupuji a držím se striktně jen nezvratných důkazů, hodiny trávím v archívech a co řeknu za tím si i před ostrou kritikou jiných badatelů stojím, neboť jsem skálopevně přesvědčena o správnostech svých postupů, potažmo tím i výsledků, ale byl!
Právě přes Williama Matthewa Flinderse Petrieho se dozvěděl o jistém "nadaném kreslíři". Tím byl Howard Carter. Prameny o Cimrmanově životě po začátku 1. světové války jsou velice sporé a můžou být předmětem diskusí, ale v deníku slavného Cartera "Lesk a bída egyptologů" můžeme na straně 123 číst:"V nouzi největší poradil mi jeden z kopáčů, nějaký rakušák Jaroslav Cimrman(pozn. aut.-cožpak by to mohla být jen shoda jmen??), kterého do mého týmu dostal ten starej prašivec Petrie, abych se zaměřil na prostor před vchodem do hrobky Ramesse VI. A ono to vyšlo! Ten prevít měl pravdu! Od té doby z nás byli hromsky velký přátelé." A tak roku 1922 napomohl náš mistr k objevení hrobu Tutanchamona.
On sám se vzápětí na to dle Cartera stáhl do ústraní, neboť ho unavila šílená medializace té události a objevitele požádal: "Howarde, nezmiňuj nikde mé jméno, neb toho kolotoče mám už tak dost. Ať si myslí, že to byl tvůj nápad."
Zásadní je také jeho zásah do historie slavných citátů. Přesvědčil novináře přítomného otevření hrobky, aby Carterův výrok po prvním nahlédnutí do hrobky po otázce:"Vidíte něco?" zapsal slovy:" Ano, neuvěřitelné věci."
A jak že zněl ten opravdový, který, jak si myslel Cimrman by mohl pokazit tento dějinný okamžik? Nechme mluvit Cartera: "Nejprve jsem nic neviděl, z komory unikal zpropadený horký vzduch, který způsobil chvění plamene té blbé svíčky. Za chvíli ale můj zrak přivykl tpmu strašnému světlu a uvnitř místnosti jsem začal rozeznávat detaily: zvláštní zvířata, sochy a zlato. Zlato se blýskalo zatraceně všude. Na chvíli, která se ostatním musela zdát jako kurevská věčnost, jsem strnul s hubou dokořán. Když se ten zpropadenec lord Carnarvon, který už déle nemohl snášt napětí, nervozně zeptal : 'Vidíte něco?' Dokázal jsem ze sebe vypravit pouze : ´To si piš vole!´.." |