Bubla [1170]: Jan Hammer třeba. Nebo Jordan Rudess. Dost zvučná jména, nemyslíš? Jinak na kytarové emulaci se nejlíp pozná, jak se kontrolery toho nástroje chovají při živé hře. Protože abys z kláves dostal něco, co bude solidní kytarové sólo alespoň připomínat, tak se neobejdeš bez modulačního a pitch kolečka a nejlépe i 2-3 kroutítek na ladění filtru, rezonance a případně síly vazbení.
Jordan Rudess třeba hraje na nějaké syntetické zvuky kytarovým stylem. Zní to ale přitom dost uměle na to, aby se dalo říct, že se nesnaží trapně nahradit v kapele Petrucciho. Jeho syntetický zvuk má osobitost, dostatečnou klávesovost, ale přitom to nejsou žádné strnulé tóny... naopak, ta hudba dýchá, klouže, spousta glissů, vibrát, filter-sweeps a dalších věcí. Zkrátka toho, k čemu jsou dobré elektronické nástroje stvořeny.
Já se z jardaga pokoušel dostat alespoň zhruba styl, jakému by se chtěl věnovat. Nedostal jsem to z něj, ale přišlo mi, že shání něco univerzálního. To digipiano od Yamahy je _skvělý_kousek_, vo tom žádná, ale univerzální to tedy není ani trochu, naopak, je to striktně vymezený hudební nástroj, určený primárně pro klavíristy. Ten nástroj má tuším deset zvuku. Výborné kvality (i když ty smyčce...), ale pouhých deset zvuků. Žádný kontroler. Prostě opravdu záležitost pro "pure pianists", kteří nejsou zvyklí sahat kamkoli mimo klaviatury a nepoužívají nic než klávesy a pedály. Nic proti nim, samozřejmě, já takové hráče taky obdivuju, ale mně by to hrozně omezovalo.
To vše ale neznamená, že by si jardag koupil špatný nástroj. Jen si musí uvědomit, že samotnou koupí takového nástroje si vybral určitou cestu a měl by být připraven na to, že spousta věcí, která by s jinými klávesami šla, tady nepůjde. |