Roztrhaně
samotní
vyprahlí
snažíme se prokopat jeden do druhýho,
anebo do jiných,
ale spodní voda je hluboko
a skála příliš tvrdá,
dokud se zase nestane zázrak
a pramen nevytryskne,
aby všechno zatopil.
A sami do sebe bušíme..
něco cítit-
aspoň něco k někomu cítit.
(jen k ní / k němu už radši ne)
Ne k těm, co nám pomohli posledně...
Utíkat před pocity,
a přitom slepě klopýtat,
oslepeni bolestí
a vlastními závoji-
ty nejde roztrhat,
jsou tak jemné,
že je nevnímáš,
a přitom pevné jako hedvábí.
Snad v slzách by šly rozpustit,
ale na ty jsme příliš vyprahlí
a proutkařů tolik není-
žádný v dohledu,
anebo nehledá slanou vodu.
Kurva, že já nedávala větší pozor
při chemii!
Jak jen, jak vodu ponechat
a sůl dostat pryč..
v Mrtvém moři
nevydrží nikdo žít. |