chytám se stébla
zelenýho,
zelenýho
dokavad neusychá
drápu se z propastí
a propadám beznadějím,
že tu svou už necítím,
že necítím,
anebo zase sama
a Tvoje ruce tu nejsou
Nikdo tu neni,
nic,
jen mrtvý artefakty,
studený nohy
a pár hřejivejch
vzpomínek
mokvajících
v puchýři
bolavýho zánětu
opuštění
dotyk
opuštění
dotyk
dotyk
proniknutí
dotyk
opuštění
... |