Koutek temné poezie - diskusní klub na Lopuchu

Registrace nového uživatele

Návod

Kluby

Archív Lopuchu

Lopuch.cz

Náš Lopuch Vám
vytře zrak

Lopuch.cz

Archiv klubu Koutek temné poezie [ŽP: 12 týdnů] (kategorie Literatura) moderuje Šéf Lopuchu.

čas ten zastaviť sa nedá
pondelok utorok streda
ráno obed večer
noci dni minúty
a tok času hučí
tečie tečie tečie

čo bolo neplatí
len nové záplaty
na kúsku ničoho
neskoro neskoro

let vpred mení sa v pád
raj na såz údolie
radosť šťastie na strach
a čas začal bolieť
netečie nehučí neletí
bolí bolí bolí
naveky

...po delší době změna...trocha poezie od SARIN...

Nastavení klubu

Nastavení práv

Homepage

Anketa

Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu. Práva vám může přidělit moderátor klubu. Požádejte ho v soukromé poště.

[ 2024 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


	Tygricka někdy dravá Tygřice... 9.8.2008 13:24	2754
	kol 4. h ranní Telč stojim na ulici seškrabuju omítku z baráku stejně by opadala miluju vůni kamene zvuk sypajícího se písku seškrabuju svou bolest splynout se zdí rýpu nehty jen by chtěly víc nabrousit


	bublajsa Save the animals - eat people. 8.8.2008 22:54	2753
	Závislostkolem sebe divoce dýchat a plnými doušky zahnat hlad po smíření vpíchnout si do žíly trochu not nebo pár set gramů tichých shod po setmění pomalu upíjet sám sebe dřevěným brčkem bez kořene do zbláznění


	30.7.2008 07:52	2752
	Přání druhého zranit dřív než první zaútočí je srolovaným květem hozeným do světla s uzamčenou nadějí Za oko dvě oči a za zuby čelisti jisté, že vyhrajem ! růže však zmuchlaná zví věncem vavřínovým Pyrhovo vítězství je našim tajemstvím nábojem kuše temné střela otrávená a požíračem svědomí


	baaari ...mraky, co podplouvají mraky... 29.7.2008 16:30	2751
	čekání....čekání je někdy slza řeže,a jindy nebolí není to trpělivost otravná moucha mává křidýlky,trochu drzá čekání a odevzdání smutek duše málokdy radostné když se můžem těšit ....těšit na setkání čekání zatvrzuje stává se pískem v poušti každodenní únavou zlomená větev co časem poletuje čekání na smrt,na život strach,co mrazí zapomenutá součástka otázka bez odpovědi zmatený lodivod


	baaari ...mraky, co podplouvají mraky... 26.7.2008 14:44	2749
	....kdo ví....snad uslyšel havraních křídel šum snad věděl,co ho čeká snad ano asi už nikdo neví,kdo to byl asi ho nikdo nepoznal asi ne možná se jen tak zadíval do slunce možná navždycky usnul možná ano jistě byl šťastný,když miloval jistě se rozdal celý jistě ano určitě ho bolely podrazy kamarádů určitě je nezapomněl určitě ne


	24.7.2008 21:47	2746
	krůpěje zmrzlého potu touha přání, být ji blíž vstříct studenému spánku touha přání zemřít již A Dying Wish A Dying Wish číré krystaly ledu kde nic nebolí víc tam není už nikdy vpředu mráz a vítr necítíš A Dying Wish A Dying Wish zastižen v rozpuku studené objetí ni příjmů, ni dluhů temnota přichází A Dying Wish A Dying Wish chlad mrtvých vraků vzpomínek skřípění bubnují k pochodu se skonáním spříznění A Dying Wish A Dying Wish


	22.7.2008 21:24	2745
	Záblesk na čepeli...a je po životě! tak to dělám já! zlá, zlá smrtka.. když najdu človíčka, který se brání stáhnu se,čekám až on sám řekne: živote dost! a pak řeknu i já: pojď si pro úlevu i pro radost provedu tě rád máš snad nějaká zvláštní přání? Dohodnuto...jsi můj, či moje V klidu a v míru my spějeme na věčnost! A teď v tanci a smíchu odvedu tě..tam čeká budoucnost! je možné, že by chtěl jinak odejít


	21.7.2008 01:37	2744
	V nemocničním pokoji, v nemocničním sále, každý čeká na okamžik, co teď bude dále. Otevřou se dveře a dovnitř někdo vejde, jde dlouhou chodbičkou a rozhlíží se komu život zanedlouho sejde. Ne, tihle mají život před sebou, já přijdu jindy, až ho budou mít za sebou. Ale jeden tu je přece jen, měl by ses človíčku bát, až uvidíš kdo jsem, až mě budeš znát. Tvůj čas se pomalu blíží, život bude můj, dech tě v plicích tíží, já ti pomůžu, jen klidně stůj. Na kose záblesk světla, v pokoji sám si jen, tvá hlava klidně klesla, teď přijde krásný, dlouhý sen. A tak v nemocničním pokoji, zase o život míň, další duše odchází, a já mizím jako stín.


	20.7.2008 00:24	2743
	KamarádPotkal jsem jej na lodi šat rozevlátý, strniště čtyřdenní Ahoj! povídám pohled na něj upřený mlčky vnímám v očích záblesk bolesti ...tak zbědovaný Je to on přeci (!) vždy dobře naložený kamarád ze střední skoro ho nepoznám Vlasy špinavé rolety uštvaný okolnostmi odpověď nesrozumitelná …stisk ruky bez vláhy Odezírajíc jeho suché rty pozorně vyslechnul jsem příběh celý Zkoumám nevěříce životního ledu krusty Pochopil jsem okolnosti, jenž vnímal tak ostře, jak otevřené zlomeniny kosti ...osud je opravdu někdy neúprosný Skloněný před zlobou podťatý stonek květiny ostrou čepelí nabroušenou v koupeli červené rosy Pokryta nenávistí,lží a špínou spirála z vyhřezlých vnitřností nastolená cesta stínů a samoty ...zřejmě u něj již propukla ohyzdným květem navěky


	19.7.2008 16:09	2742
	Proč chodíš tak často a teď tak nečekaně Proč chodíš když téměř nikdo nemá tě rád Proč bereš ty co netasili nikdy žadné zbraně Proč bereš ty co měli všem ještě tolik co dát


	baaari ...mraky, co podplouvají mraky... 18.7.2008 23:07	2741
	kudy kam.... když poslední kapka vody dokape máme dvě možnosti,kudy jít nahoru,za světlem... no,co na mne koukáte!? chcete se snad jít dolů do tmy usmažit? ale neee,nahoře ze světla bolí hlava do očí navěky strašně bodá myslíte taky na to,na co já? do temných hlubin cesta pravá a jestliže navíc svědomí hlodá......


	16.7.2008 12:00	2738
	Co nás čeká, tedy možná...Nálada přeskakuje jak stupnice rádia kterou kroutí něčí ruka neviditelná Skotské střiky, koupelna mramorem obložená někdy teče voda teplá pak zase studená Tak si žijeme čistě a jako v bavlnce na širokých chodbách potkáváme i zdatné zřízence Můžeme řvát dokonce, jak smyslu zbavení na doktory a sestřičky než skončíme v polstrované kobce Až dojdou personálu nervy, neboj přispěchají dopřát nám naše léky Na způsob jejich atestace či povýšení mají vliv nezměrný naše šedobílé závity Protože se vymykáme a svoji mysl rozpínáme nemůžeme se tak vměstnat do křivky Gausové Ještě že máme Ty kdo nás dokáží ochránit ukázat správný směr a cíl cesty cítíme se tak v bezpečí Za to všechno Vám patří velký dík ó má osvícená společnosti jak bych bez Tebe žil ?!


	baaari ...mraky, co podplouvají mraky... 14.7.2008 23:37	2735
	jak???jak nevidět všechnu bolest kolem? jak necítit ten strach všech týraných? jak neslyšet nářek zoufalých? jak projít bosý bez rány ostřice polem? jak všechnu bolest utišit? jak ukonejšit strach? jak zmírnit slzy a pláč? jak s krvavými šrámy žít? jak ti vrátit na rty smích? jak? když jsi jedna z nich..


	14.7.2008 18:09	2732
	Píšete krásně =)


	14.7.2008 12:19	2731
	Pohlceni svými zdmi nic nečekáme ni příchozí zítřky Zaslepeností přikováni padlí dvořané jak prašiví psi odvrženi někdy umíráme jj příliš snadně Odstaveni od naděje zbořené kostky po hlavě se vrháme v temné hloubky Používáme obraty "nicméně" ten bigotní recept na svízele, rány a narušené vztahy hmm jak hanebné...

[ 2024 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


(c) 2001-2011 Lopuch.cz Kontakt