V nemocničním pokoji,
v nemocničním sále,
každý čeká na okamžik,
co teď bude dále.
Otevřou se dveře
a dovnitř někdo vejde,
jde dlouhou chodbičkou a rozhlíží se
komu život zanedlouho sejde.
Ne,
tihle mají život před sebou,
já přijdu jindy,
až ho budou mít za sebou.
Ale jeden tu je přece jen,
měl by ses človíčku bát,
až uvidíš kdo jsem,
až mě budeš znát.
Tvůj čas se pomalu blíží,
život bude můj,
dech tě v plicích tíží,
já ti pomůžu, jen klidně stůj.
Na kose záblesk světla,
v pokoji sám si jen,
tvá hlava klidně klesla,
teď přijde krásný, dlouhý sen.
A tak v nemocničním pokoji,
zase o život míň,
další duše odchází,
a já mizím jako stín. |
Registrace nového uživatele 
