Dnes umřel člověk, nic se nestalo,
slunce dál svítí, nebe zůstalo.
Nenechal ve světě po sobě díru,
byl zrnkem písku ve vesmíru.
Snad jen pár přátel slzu setřelo,
víc by se po nich chtít asi nemělo.
Kamarád brzy se jiným nahradí,
světu to vlastně vůbec nevadí.
Čas ostré hrany hladce zhobluje,
nutně svět nikoho nepotřebuje.
Každý by chtěl jen stále žít.
Co na tom vlastně záleží?
|