Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Tolik rozruchu
jen v Lopuchu

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Archiv klubu Nelze jinak než... [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Literatura) moderuje pingu.


...si to zapsat

Můj nejoblíbenější spisovatel William Saroyan se v jedné knize zamýšlí:

"Hodně se cituje, hodně se traduje. Vypráví se mnoho nejrůznějších příběhů,
sepisují se dějiny, podávají se zprávy, uvádějí vysvětlení,
ale řekl vůbec někdy někdo něco?"


Pokud vás něco při četbě natolik upoutává, že si to zapisujete jako já, budu ráda, když se o to podělíte.
Vypisování při četbě je mojí dlouholetou posedlostí a zajímá mě, jestli tímto syndromem trpí ještě někdo jiný.


       
Hranice jsou neomezené - nemusí se jednat jen o zápisky z literárních děl, mohou to být jakékoli oblíbené výroky.
Když budete mít chuť nebo nutnost svůj výběr nějak okomentovat a zdůvodnit, budu jen ráda.

Dávejte sem vše, co vás někdy rozesmálo, dojalo, ohromilo, okouzlilo, rozplakalo, rozčílilo...
nebo vás to prostě jen zaujalo.

Teď mě napadlo, že to ani nemusí být výroky slovní, ale i obrazové nebo zvukové.
Můžete tu odkázat na oblíbené výtvarné počiny nebo hudební lásky, které vám někdy "něco" sdělily...
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu. Práva vám může přidělit moderátor klubu. Požádejte ho v soukromé poště.

[ 1344 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
sarin Sarin 16.10.2007 08:50  2464
Iva Procházková: Päť minút pred večerou"...Mamka sa ocka pevne chytila a šli. Ve¾ká brána nemocnice ich obidvoch prehltla. Asi jej ve¾mi nechutili, pretože ich o nieko¾ko dní zasa vyp¾uvla. To už neboli dvaja, ale...“
„To už ste predsa mali mňa! To už sme boli traja!“ vyhàkne Babeta. „Bola som pekná?“
„Ve¾mi pekná,“ prisvedčí ocko.
„Ve¾ká?“
„Strašne ve¾ká. Skoro ako pes pána Matlocha.“
„Aké som mala vlasy?“
„Žiadne.“
„Ako to?“ zadiví sa Babeta. „Mamka mi ich oholila?“
„Narodila si sa s hlavou ako koleno.“
„Ale...“
„Ticho,“ zastaví ju ocko. „Nechaj ma rozprávať ďalej, lebo to do večere nestihneme.“
Babeta poslušne zmåkne a s očakávaním sa zah¾adí na ockove ústa.
„Všetci mali z malej Babety radosť,“ pokračuje ocko v rozprávaní.
„Mamka...ocko...dedko s babkou...babka s dedkom...susedia a susedky.
Len jeden človek nemal radosť, a to bola pani doktorka v poradni.
– Ručičky sú v poriadku, mrmlala si pre seba, - nožičky takisto, hlavička je tiež, ako má byť, ale tie oči... tie sa mi nejako nepáčia!
Najskôr svietila Babete do očí baterkou, potom jej tancovala pred očami s ružovým zajačikom a napokon jej zavesila pred tvár malú papierovú holubičku a fúkala do nej. Holubička šťastne poletovala sem a tam a všetci sa na ňu pozerali. Mamka sa pozerala, aj pani doktorka sa pozerala a sestrička z nej tiež nevedela spustiť oči, len Babeta sa nepozerala. Babeta malú papierovú holubičku nevidela.
Pani doktorka napísala nezrozumite¾ný doktorský lístoček a poslala mamku s Babetou do nemocnice na dôkladné očné vyšetrenie. Ukázalo, že Babeta nič, ale vôbec nič nevidí. Sotva to mamka počula, vytiahla vreckovku a pustila sa do náreku. Nariekala dlho, hlasito a slano. Keď už bola vreckovka načisto mokrá, zastrčila ju do vrecka a spýtala sa: - Prečo jej teda tie oči nedáte do poriadku?
-Pretože sú ešte ve¾mi malé, odpovedal pán doktor. – Musíme počkať, kým trocha podrastú.
-A potom jej ich opravíte, však? uisťovala sa mamka. Mala rada krátke a jasné odpovede.
-Potom sa o to pokúsime, prikývol pán doktor. –Ale či sa to podarí, to vám nemôžem s¾úbiť.
A tak išla mamka s Babetou domov a bola smutná... a ocko bol smutný...aj dedko s babkou...a babka s dedkom...a susedia a susedky, jednoducho všetci, čo Babetu poznali, boli smutní a ¾utovali ju, že nevidí.
„Ale to nebola pravda, však? chytí Babeta ocka okolo krku.
„Nebola,“ pokýva hlavou ocko.
„Pretože ja som videla!“
„Skutočne, Babeta videla,“ pokračuje ocko. „Videla po svojom. Celkom inak ako ostatní ¾udia. Keď sa jej napríklad na kolenách uvelebila pekárova mačka Fanda a začala priasť alebo oblizovať Babete ruku, vedela Babeta presne, ako Fanda vyzerá. Práve tak dobre videla mamku, ktorá sa každý večer skláňala nad jej poste¾ou, aby jej dala pusu. Bola krásna. Voňala holičským krémom...“
„A vlasy mala ako trávu v babkinej záhrade,“ dodá Babeta. „Vždycky ma nimi šteklila po tvári!“
„Neskôr, keď bola Babeta väčšia, roznášala niekedy s ockom poštu,“ rozpráva ocko ďalej.
„Sama som hádzala listy do schránok!“ skočí mu do reči Babeta. „A požičiaval si mi čiapku!“
„Áno, bol to podarený pár poštárov,“ spomína ocko.
„A rýchly. Vždy, keď Babeta otvorila schránku a hodila do nej list, bleskurýchle odtiahla ruku, aby ju neuhryzol drak. V každej schránke sedel totiž jeden a všetci lačne pozerali, oblizovali sa a čakali na svoj prídel listovej potravy. Keď v ten deň žiadna neprišla, vybehli na ulicu a ocko s Babetou museli ozlomkrky uháňať preč, aby ich draci nezožrali!
Raz v lete, keď sa Babeta hrala v babkinej záhrade, začula pri uchu čudný chichot. –Pozor, osa! zvolala babka. –Nehýb sa, nech ťa neuhryzne! Keď jej nič neurobíš, ona zasa odletí. Osa sa babkiným slovám pobavene zasmiala a vzápätí Babeta zacítila ostrú bolesť v ramene. Vykríkla, a vtom už aj osu zazrela. Jej otvorenú tlamu. Príšerné zuby. Rozprestreté krídla. Bezpochyby to bolo jedno z najväčších a najnebezpečnejších zvierat, aké kedy po svete lietali. Ale nešlo len o osu, drakov v poštových schránkach alebo o pekárovu mačku; jednoducho, Babeta videla všetko.
-Bude búrka, ženú sa mraky, vyhlásila napríklad mamka. –To sú ale obri! Ešte ani nedopovedala, a Babeta ich už zazrela. Tučných, zlovestných obrov, preháňali sa povetrím. Revali po sebe, búchali do seba päsťami a dupali, až sa všetko triaslo. –Ty sa nebojíš? pýtala sa Babeta mamky ustrašene. –Prečo by som sa bála, odvetila mamka. –Máme predsa hromozvod! Po jej pokojnej odpovedi sa Babeta tiež upokojila. Pochopila, že majú nejakú znamenitú obranu proti obrom. Len jej nebolo jasné, prečo sa tomu úžasnému vynálezu hovorí hromozvod a nie obrozvod. Keď potom začalo pršať, nemohla sa Babeta už vôbec dosť vynadívať. Každá kvapka bola iná a všetky bláznivo tancovali a bubnovali po skle dlhými prstíkmi a pätičkami. Niekedy niektorá vbehla pootvoreným oknom dovnútra a zviezla sa Babete po ruke ako po kåzačke. Mala krátku košie¾ku a mokrý zadoček a nechala po sebe kalúžku.
...
laura Laura 100% sure! 15.10.2007 12:22  2463
ALAIN-FOURNIER - KOUZELNÉ DOBRODRUŽSTVÍKonečně se mezi záclonami zvolna vysunula vrásčitá tvář, směšně roztažená hned radostí, hned zklamáním, a posetá černými "muškami" - tvář dlouhého pierota, skládajícího se ze tří neúměrných částí, celého zkrouceného v pase, jako by měl koliku, a kráčejícího po špičkách, jakoby z nadměrné opatrnosti nebo strachu, s rukama zamotanýma do příliš dlouhých rukávů, které zametaly podlahu.
Dnes už bych nemohl přesně opakovat obsah jeho pantomimy. Vzpomínám si jen, že sotva vešel do arény, upadl, ačkoli se marně a zoufale snažil udržet se na nohou. Zbytečně vstával. Bylo to silnější než on: padal. Nepřestával padat. Zapletl se do čtyř židlí najednou. Při pádu s sebou strhl obrovský stůl, který předtím přinesli na pódium. Nakonec se natáhl jak široký tak dlouhý za zábradlím manéže, přímo pod nohama diváků. Dva pomocníci, s obtížemi naverbovaní mezi obecenstvem, ho vytáhli za nohy a teprve po nepředstavitelném úsilí se jim podařilo ho postavit. A vždycky když spadl, vyrazil krátký výkřik, pokaždé trochu jiný. Byl to nesnesitelný výkřik - mísilo se v něm stejnou měrou zklamání se zadostiučiněním. Na samém konci tohoto výstupu vyšlphal na lešení z židlí a padal dlouhým, velmi pomalým pádem; a jeho vítězné kvílení, pronikavé a žalostné, trvalo stejně dlouho jako ten pád, doprovázený vyděšeným jekem žen.
Z druhé části pantomimy si vzpomínám, ani dobře nevím proč, jak "ubohý padající pierot" vytahuje z jednoho rukávu malou panenku, vycpanou pilinami, a hraje s ní tragikomickou scénu. Na závěr jí vymačká z úst všechny piliny, co měla v břiše. Pak ji s lítostivým hekáním naplní kaší a ve chvíli nejnapjatější pozornosti, kdy všichni diváci s otevřenými ústy upírají oči na prasklou, upatlanou panenku ubohého pierota, uchopí ji najednou za ruku a vší silou jí mrští přes obecenstvo do tváře Jasmínu Delouchovi. Tomu však loutka pomaže jen ucho a rozplácne se na hrudi paní Pignotové, zrovna pod bradou. Pekařka tak zařvala, trhla sebou tak prudce dozadu a všechny její sousedky ji tak přesně napodobily, že se lavice prolomila a pekařka, Fernanda, smutná vdova Delouchová a dvacet dalších vyhodilo nohy do vzduchu a propadlo se za hurónského smíchu, volání a potlesku, zatímco se dlouhý klaun, který upadl obličejem k zemi, zvedl a na rozloučenou řekl:
"Dámy a pánové, máme tu čest vám poděkovat."
shelle Shelle - Good Service 15.10.2007 10:53  2462
Zahlavi tradicne kouzelne.
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 15.10.2007 10:46  2461
pinguDíky za fotky i za Saroyana- mám taky dost ráda jeho knížky.. :-)
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 15.10.2007 00:00  2460
A přeji Vám všem krásný snivý a laskavý podzim. Mé přání obrazem máte v záhlaví :)
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 14.10.2007 23:59  2459
Vyšel nový Saroyan - zde ukázečka.

Prostě ho zbožňuji a nejradši bych sem opsala vše, co napsal.
sekory Sekory The journey of thousand miles - starts with a single step. 13.10.2007 17:45  2457
Petr Šabach - Opilé banány...Strávil sem ten čas přemejšlením o svým životě, kterej furt jaksi nechápu. ale, říkal sem si, možná že to je právě to pravý znamení. Protože jak se pozná chytrá knížka od normální? To je celkem jednoduchý. Chytrou knížku já poznám tak, že ji většinou nepochopím. Stejně tak jako velmi dobrou báseň. Nasliním si prst, obrátím list a hele! Dál už nic není... teda je, ale to už je další kousek. Takže zpátky a znova, a když tomu nerozumím ani napodruhý, tak sem si na betom jistej, že držím v ruce skvost, kterej patří do první řady knihovničky. V životě si nikdo nedovolil říct o knížce, kterou nepochopil, že je blbá. Což mě vede k úvaze, že i můj život je asi velmi kvalitní, když mi pořád uniká jeho smysl...
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 10.10.2007 05:49  2456
neznámý autor"Co se Ti stalo, že se tak smutně díváš ?"
"Nedívám se smutně... já smutná jsem..."
"Proč ?"
"Protože se bojím..."
"A když Tě chytím za ruku...... pořád se bojíš ?"
"Teď ještě víc..., že mě pustíš..."
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 7.10.2007 20:52  2454
Shelle mi čte myšlenky.

V záhlaví je sice napsáno "nemusí se jednat o zápisky z literárních děl", ale tento klub je od začátku věnován především knihám.. Pokud chcete upozornit ostatní na oblíbené písničky, proveďte to formou odkazu (viz poslední věta).
shelle Shelle - Good Service 7.10.2007 20:36  2452
Prosim vas, nedelejte tu z toho JukeBox :(
pankaplan panKaplan 7.10.2007 20:34  2451
The Beatles: Michelle (album Rubber Soul - 1965)Michelle ma belle
these are words that go together well
my Michelle.

Michelle ma belle
sont les mots qui vont tres bien ensemble
tres bien ensemble.

I love you, I love you, I love you
that's all I want to say
until I find a way
I will say the only words
I know that you'll understand.

Michelle ma belle
sont les mots qui vont tres bien ensemble
tres bien ensemble.

I need to, I need to, I need to
I need to make you see
oh what you mean to me
until I do I'm hoping you will know
what I mean, I love you.

I want you, I want you, I want you
I think you know by now
I'll get to you somehow
until I do, I'm telling you
so you'll understand.

Michelle ma belle
sont les mots qui vont tres bien ensemble
tres bien ensemble.

And I will say the only words
I know that you'll understand
my Michelle.

Český překlad patrně netřeba, že...?
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 6.10.2007 22:44  2450
Ó, děkuji. :-) Mně se právě nechtělo hledat originál text.. Jinak souhlasim, je to trochu kostrbatě přeložený.
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 6.10.2007 22:38  2449
Shelle: Zrovna jsem ho sem chtěla dát. :o
shelle Shelle - Good Service 6.10.2007 22:34  2448
Goo Goo Dolls - Iris And I'd give up forever to touch you
'Cause I know that you feel me somehow
You're the closest to heaven that I'll ever be
And I don't want to go home right now

And all I can taste is this moment
And all I can breathe is your life
'Cause sooner or later it's over
I just don't want to miss you tonight

And I don't want the world to see me
'Cause I don't think that they'd understand
When everything's made to be broken
I just want you to know who I am

And you can't fight the tears that ain't coming
Or the moment of truth in your lies
When everything feels like the movies
Yeah, you'd bleed just to know you're alive

And I don't want the world to see me
'Cause I don't think that they'd understand
When everything's made to be broken
I just want you to know who I am

And I don't want the world to see me
'Cause I don't think that they'd understand
When everything's made to be broken
I just want you to know who I am

And I don't want the world to see me
'Cause I don't think that they'd understand
When everything's made to be broken
I just want you to know who I am

I just want you to know who I am
I just want you to know who I am
I just want you to know who I am

shelle Shelle - Good Service 6.10.2007 22:31  2447
Ten preklad na me pusobi docela tragicky.

[ 1344 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt