Miroslav Holub (Ačkoli)
Ačkoli báseň vzniká tehdy, když už nic jiného nezbývá, ačkoli báseň je posledním pokusem o řád, když neřádu jest už až po krk,
ačkoli básníků je nejvíc zapotřebí, když je nejvíc zapotřebí také svobody, vitamínu C, komunikací, zákonů a terapie hypertenze,
ačkoli "být umělcem je selhat a umění je věrností selhání", jak praví Samuel Beckett,
není báseň z posledních věcí, nýbrž z prvních věcí člověka
---
Ačkoli báseň je jen malý strojek ze slov (jak praví William Carlos Williams), malý strojek ze slov tikající ve světě megastrojů a megatun a megaelektronvoltů,
ačkoli ve světě básně není možno přebývat o nic lépe než v kterémkoli jiném světě, ačkoli svět básně je bezútěšný, rodí se z bezútěšnosti a zaniká v bezútěšnosti duchovních dějin,
ačkoli "umění problémy neřeší, ale spíše jen obnosí", jak praví Susan Sontagová,
přece jen je báseň jediný meč a štít.
neboť není v zásadě a jádru ani tak proti tyranům, proti automobilům, proti šílenství a rakovině a branám smrti, ale proti tomu, co je pořád, pořád uvnitř i vně, pořád před i za i uprostřed, pořád s námi a vůči nám;
je proti prázdnotě. Báseň je bytí proti prázdnotě. Proti prvotní i druhotné prázdnotě.
|
Registrace nového uživatele 
