Pokud nepřipustíme možnost šmírovat diváky v kině, pak budeme tam, kde jsme byli před půlkou minulého roku, kdy teda byl ten zákaz natáčení v kině přidán do zákona. Tj. nezbyde než zjišťovat to zpětně, když se ta nahrávka někde objeví. To patrně není dost účinné, jinak by lobby těch kteří vydělávají na filmech ten zákaz neprosazovala.
Pokud bychom teoreticky v zájmu svobody a likvidace neefektivní regulace tuhle lobby nějak vyloučili, asi by to znamenalo snížení produkce a její vytříbení podle preferencí a vkusu diváků. Což si neumím úplně představit, ale rozhodně mě to láká. Ostrouhaly by pouze některé skupiny s příliš menšinovým vkusem. Podle mě není možné při absenci regulačních opatření (což by se rovnalo rezignaci na ochranu autorských a souvisejících práv) zlevnit nebo zkvalitnit služby tak, aby lidé neměli takovou motivaci za ně neplatit. Pak by to byly v podstatě nevylučitelné statky, které budou financovány ze zcela dobrovolných příspěvků. V této souvislosti je zajímavé, co teď zkusili Radiohead, jestli jste o tom četli. Jenže zatímco u hudby není zase takový problém vyrobit první nahrávky, za které někdo zaplatí, u filmů to celkem problém je. Nepoměrně víc tam rostou náklady na zpracování (pokud to tedy nenahradíme počítačem, což ale nikdy nebude úplně ono) a to reálně omezuje umělce mnohem víc než v případě hudby. Ale i to lze řešit. Asi se postupnému spontánnímu přechodu k tomuto režimu nevyhneme, i když to snad (opět na rozdíl od hudby) může přinést určitý kvalitativní či kulturní "úpadek", ekonomicky nevyčíslitelný. |