|
Níže uvedený elaborát jsem sepsal pro potřeby ujasnění terminologického zmatku v klubu Spanking. Vzhledem k tomu, že téma je spojené i s ponyplay, posílám uvedené pojednání i sem, protože by vás myslím mohlo zajímat. Bohužel nemám teď při ruce fotoaparát, takže ilustrační fotky jsou tak porůznu sesbírané po Internetu.
Asi nejběžnějším typem je jezdecký bičík (anglicky riding crop nebo riding whip, občas se zejména v USA používá i riding bat) . Říká se mu občas také skokový bičík, když je třeba odlišit ho od drezurního (viz dále). V jezdectví se používá při většině disciplín jako pomůcka při ovládání koně jezdcem, který na něm sedí. Nejčastěji jde o laminátový prut opletený nebo potažený nylonem, umělou hmotou nebo kůží. Na konci má plastovou nebo koženou plácačku. Mnohdy dosti velkou a "dvojitou" - pro řadu koní je podstatný ten zvuk, který bičík vydá při dopadu a i vizuální vjem (kůň vidí svého jezdce).
Pružnost jezdeckého bičíku bývá různá, obvykle se ale jedná o dost tuhou záležitost (většina bičíků se nedá přehnout do kruhu). Vzhledem k materiálu jádra je prakticky nemožné bičík přinormálním používání zlomit, je ale dost snadné a časté utrhnout plácačku na konci.
Dříve se bičíky dělaly s jádrem z bambusu nebo ratanu - takže na své si přijdou milovníci rákosek i tyček z Bauhausu ;-) Viděl jsem i bičík, který jádro neměl a byl vyrobený patrně z gumy. Je to asi nejbrutálnější spankingový nástroj, který jsem držel v ruce, protože byl těžký a současně pružný.
Kdysi se bičíky vyráběly i skládací, z bambusových kousků o délce asi 25-30 cm, které se šroubovaly do sebe pomocí mosazných nástavců. Dva takové mám ve své sbírce, bohužel ve stavu dosti žalostném. Moderním ekvivalentem je teleskopický bičík z plastu, který je sice velmi efektní (zejména hraje roli moment překvapení), ale nepříliš efektivní - při silnějším úderu má tendenci se rozpadnout.
Maximální délka bičíku pro skokové soutěže je 75 cm, ale může být i výrazně kratší. Zvláštností je, že na koni se bičík drží "obráceně", tj. v sevřené ruce tak, že delší konec vychází z dlaně na straně malíčku, ne palce (viz poslední foto). Tomu odpovídá i umístění poutka, které je z hlediska spankingového použití umístěno zcela nevhodně, na špatném konci rukojeti.
Pro účely spankingu je to nástroj mimořádně vhodný, a to i pro začátečníky. Je prakticky nemožné s ním způsobit závažnější poranění, je velmi levný (pokud ho koupíte v jezdeckých potřebách a ne v sex shopu) a snadno dostupný v mnoha variantách.
Jeho příbuzným je drezurní bičík (angicky dressage whip). Konstrukčně je shodný s předchozím, ale bývá delší (podle pravidel může mít až 110 cm) a především nemá na konci plácačku, ale jenom šlahoun. Používá se při drezuře opět ze sedla. Obvykle nemívá poutko, při drezuře se patrně nepředpokládá výskyt excitovaných situací, kdy by ho jezdec mohl ztratit ;-)
Pro účely spankingu je podle mého názoru převážně nevhodný, protože se s ním špatně míří a šlahoun dělá neplechu. Delší varianty jsou také neprakticky velké.
V Evropě dost vzácně vídanou variantou, které se někdy říká dostihový bičík, je obvykle dost krátký bičík s dlouhou rukojetí i plácačkou, která je z části pevná. Není prakticky vůbec pružný, což jej činí vhodným pro specifické S/M použití, spíš než vyloženě spanking. Omlouvám se za příšernou fotku, lepší jsem nenašel a je z mobilu (držadlo je dole).
Lonžovací bič (lunge whip, lunging whip) se používá nikoliv ze sedla, ale ze země, při lonžování koně (tj. v situaci, kdy koně trenér drží na dlouhé otěži, lonži, a kůň kolem něj běhá v kruzích). Má bičiště (tj. pevnou část, klacek) a dlouhý řemínek, i několik metrů dlouhý (obšírnější pojednání o terminologii, která se místně liší, jest nalézti například v časopise Naše řeč, online na webu Ústavu pro jazyk český). Celkový dosah lonžovacího biče je třeba i 4-5 metrů. Velmi podobný a pro účely této diskuze totožný je formanský bič (kočárový, vozatajský - angl. coach whip, driving whip), který se používá ve spřežení.
Z hlediska spankingu je lonžovací bič dle mého názoru v podstatě nepoužitelný. Ani na koně se nepoužívá typicky kontaktně, spíš jako pomůcka vizuální a zvuková. Lonžovacím bičem lze, narozdíl od zde zmíněných typů, prásknout.
Posledním typem biče, který sem sice úplně nepatří, ale pokládám za vhodné jej zmínit, je quirt nebo romal whip. Jedná se o nástroj spletený z kůže, má zapletenou pružnou rukojeť, dlouhé očko a dva kožené šlahouny (špatně se to vysvětluje, podívejte se radši na fotku). Celé je to zhruba metr dlouhé. Typicky se přivazuje na konec spojených otěží. Používá se sice ze sedla, ale ne na koně, na pohánění dobytka. K vidění také v některých westernových disciplínách (western pleasure, např.).
Uvádím ho proto, že je podle mého názoru velmi vhodný pro některé typy S/M her. Svým vzhledem budí respekt, ale ve skutečnosti běžný quirt není příliš bolestivý ani při opravdu razantní aplikaci (štípe, ale moc nebolí a nezanechává většinou výrazné stopy). Je tedy vhodný v případě, že chcete mít možnost se do výprasku pořádně opřít a "přitlačit", ale váš protějšek nevyhledává přímo bolest jako takovou.
Bičů je ještě celá řada dalších druhů a na požádání o nich mohu pohovořit, leč předpokládám, že výše popsané pro začátek stačí. Zájemcům obojího pohlaví nabízím možnost osobního vyzkoušení všech výše zmiňovaných typů ;-) |
Registrace nového uživatele 
