Jsou to samé ženy, což je pozitivní, protože moje vlčanda je paranoidní a k chlapům má ještě menší důvěru. U veterináře s ní problémy nejsou, protože se sice klepe strachy, ale pokud jsem s ní, nechá si udělat cokoliv. Zatím jsme tam byli jenom s nějakými prkotinami typu očkování a vždycky tam byly dvě mladé doktorky, které věnovaly opravdu hodně času tomu, aby si na ně Esta zvykla a nebála se jich, takže to bylo pro psa mnohem méně stresující.

Moje čuba, československá vlčanda, se začala strašně drbat. Do té míry, že si na těle rozdrásala místa do krve. Šli jsme za tímto veterinářem, protože ho máme nejblíž. Čubu několikrát vyšetřoval, nasadil jí Prednison, pak jí zase vyšetřoval a odebral krev a pak mi po telefonu oznámil, že na základě toho vyšetření má Esta nízkou hladinu jakéhosi hormonu a že má asi problém se štítnou žlázou a že proto se drbe a že tedy mám přijít a dohodnout se.

Na základě těchto informací jsem si našel nějaké informace o tomto tématu a zjistil jsem dvě věci: že při problémech se štítnou žlázou sice pes ztrácí chlupy, ale nedrbe se, prostě mu to jenom padá. A Esta si ty chlupy doslova vyrvala. A také, že kortikoidy (což je např. Prednison) snižují mimo jiné hladinu toho hormonu, o němž byla řeč. Celá tato akce stála asi 3000 Kč.

Na kontrole jsem se na tyhle dvě věci zeptal a očekával jsem, že se k tomu veterinář nějak vyjádří. Že třeba řekne něco v tom smyslu, že lék sice hladisnu snižuje, ale že je kritická i po započítání toho snížení nebo něco takového. Místo toho se do mne MVDr. Snášil dost drsně pustil, že takovýhle zákazníky má nejradši, že veterinu vystudoval on a ne já a jak bych se já cítil, kdyby mně někdo takhle mluvil do mojí práce.

Na to jsem opáčil, že bych byl rád, že to někdo nebere jako náboženskou zkušenost "nemůžeš pochopit, musíš uvěřit" a snaží se pochopit o co jde a v obaplném neuspokojení jsme se rozešli. Své informace jsem čerpal především z článku MVDr. Martina Gryma, o němž jsem zjistil, že je shodou okolností také z Brna. Takže jsme s čubou zajeli k němu.

K předchozímu zaujal profesionálně diplomatický odstup, ale říkal, že pokud chceme krevní testy, tak je dobré je zopakovat po vysazení léku. Ale jestli prý Esta nemá blechy. Tak jsme řekli, že pokud je nám známo nemá a nikdy neměla. Pak se zeptal, jestli nemáme někde v okolí toulavé kočky. Těch máme plný vnitroblok. Na to konto nám doporučil, ať si koupíme Diffusil V a vydezinfikujeme tím místnosti, psa a jeho pelech. Že jenom velmi malé množství bleší populace jsou skutečné blechy, ale drtivá většina jsou vajíčka, která se mohou přenášet vzduchem, a že jsou také dráždivá. A že pokud se pes takhle drbe, tak jsou za tím patrně blechy. A že ať to vyzkoušíme a pokud to nepomůže, tak ať přijdeme znovu a že tedy začne řešit testy.

Asi za padesát korun jsme koupili Diffusil, vystříkali co šlo a čuba se přestala drbat a bylo vystaráno. Už je to několik let, čuba se v horku drbe furt, ale kombinací různých technik (desinfekce, stříhání) se daří zabránit šílenostem typu rozdrásání do krve.

Na MVDr. Snášilovi mi vadila především zjevně nepřátelská reakce ve chvíli, kdy jsem chtěl něco vědět o podstatě problému a ne jenom tupě čekat, jaké pilule mám psovi dávat. Zbytečně vyhozené peníze sice nepotěší, ale nejsou zase tak podstatné.