|
Jednu fenu jsem také měla asi měsíc. Žila prý zavřená v kůlně společně s jinými psy, ti co pro ně jeli se divili, že tam nebyla i štěňata. Vyšla z toho teorie, že je psi zabijeli. Říkala jsem ji Nera, byla zbídačená, hubená, vůbec jí nevadilo sednout si klidně do kaluže. Po chvíli se u mě aklimatizovala a začala si dovolovat na mou bullterriérku, provokovala, chodila kolem ní a vrčela na ní. Když jsem šla z domu, snažila jsem se pro jistotu oddělit psy, Neru jsem zavřela do ložnice, ale asi měla strach z uzavřeného prostoru, protože rozbila skleněnou výplň ve dveřích a prolezla do předsíně. Jaké bylo překvapení, když jsem přišla domů a vítali mě oba psi. Všude střepy a bylo jen zázrakem, že se žádná nepořezala. Stále pokračovaly výpady Nery na Axu, hlavně kvůli pelíškům. Ta asi týden odolávala a pak to samozřejmě skončilo rvačkou. Axa měla prokouslou tlapu a čenich a Nera tržnou ránu na hřbětě. Byl to velice vyrovnaný boj. Jelikož to bylo v noci, vzbudila jsem mou kamarádku veterinářku a ona ji zašívala jen s lokálním umrtvením, Nera stála ani sebou necukla. Sama veterinářka říkala, že má na chrta nesmírně tvrdou kůži a že je nezvykle silná a otrlá. Po rvačce jsem ji dala ke kamarádce, která měla chrty. Po pár týdnech mi volala, že Nera jedné její výstavní chrtici prokousla hrtan, že to u chrtů nechápe a že si o mě původně myslela, že jsem jen nezvládla psy, tak se mi omlouvá. Zvažovala, že ji bude muset dát někomu, kdo doma žádné zviře nemá. Nakonec ji to nedalo, Neru si nechala a trvalo to ještě asi půl roku, než si Nera konečně zvykla a hlavně přestala být agresivní na jiné psy. |
Registrace nového uživatele 
