... je jak jméno pro právnickou firmu a přesto by tento název překouslo dost možná dost kritiků. Osobně jsem již před lety přistupoval k resuscitaci Queen v sestavě s Paulem Rodgersem s rezervou. Tohle přeci nejsou Queen, říkal jsem si, ale po čase se mi to nějak rozleželo v hlavě a trochu se tomu omlely hrany. Ano, nejsou to Queen, jak je všichni znají. Přesto je to kapela, která je hodně založena na tvorbě a projevu pánů Maye a Rodgerse, kteří se autorsky podíleli na většině repertoáru skupiny Queen (kdysi jsem to počítal - co do "přiznaného" autorství - tedy podle jménech za songy od alba Queen po A Kind Of Magic, poté se písně podepisovali pod společným Queen - vedl Brian, následován Freddiem, Rogerem a Johnem).
Když jsem pročítal reakce médií jak u nás, tak v Británii, tak právě téma názvu bylo nejčastější. Ale čert to vem - chlapíci se tak rozhodli a přišlo by mi nyní trapné, kdyby tři roky po zdařilém turné najednou vyrazili na nové pod zcela novým názvem. Přesto to ale vypadá na to, že většina recenzentů se ke skupině a jejímu koncertu postavila jaksi a priori na základě této polarity - tedy buď přijali novou formaci na milost i s polo-původním jménem a díky tomu přistupovali vstřícněji k nové tvorbě i ke koncertování, a nebo zatratili celý projekt (se slovy že to nejsou Queen, pouhý revival nebo hodně veselé karaoke) a tím pádem s tímto předsudkem zavrhli i celé nové album a veškeré další snahy. Tito vždy neopomenout poznamenat - ale to nejsou Queen, je to jen polovina (přičemž velmi neuctivě opominou klávesistu Spika Edneyho, který s kapelou jezdil na turné již od roku 1984!!!).
Nikdo z nich ale nedokáže odpovědět na zásadní otázku - co zbývá zbylým členům veleslavné kapely, když jejich frontman zemře? Mají do své smrti držet smutek a už nikde nevystoupit? Rozjet se na sólové dráhy? Zahrabat v archivu a neustále vydávat dosud nevydané archivní nahrávky (něco ve stylu Beatles a jejich Free As A Bird a Real Love)? Nebo se mají pokusit najít nového zpěváka (podtrhuji nového - ne náhradu!!!) a vyrazit na turné?
Queen se tak trochu po Freddieho smrti vydali všemi směry. Po "smutečním" koncertu na oslavu života Freddie Mercuryho nastala odmlka, "posmrtné" album Made In Heaven, sólové koncerty (a v určitou dobu i řevnivost mezi Taylorem a Mayem, kde součástí sporu bylo vlastně to, že oba na SVÝCH koncertech hráli vedle SVÉHO repertoáru i písně Queen) - což jaksi logicky vyústilo v usmíření, spojení a zainteresování Paula Rodgerse. Co bude dál je jak se říká ve hvězdách...

Přesně tak! Na minulém koncertu mi přišlo líto, že Roger je za bicími poněkud upozaděn a nápad, jak ho vytáhnout dopředu mi přišel geniální, vtipný a po hudební stránce opravdu vychytaný. Rogerovo sólo na basu mě jen trošku zamrzelo v jednom momentě - když se z Under Pressure stal jenom takový nesplněný příslib ostatně poslechněte si UP v podáníTaylora, Maye a Rodgerse).

Celá část odehrávající se na stage B byla úžasná - včetně přerušené '39 s konstatováním - heh, potřebujeme ještě nějaké muzikanty a nástupem celé skvadry (kromě Paula).

Nevím kde, ale dočetl jsem se, že Paulova sóla byla nejslabší z celého koncertu, ALE NAOPAK - takový Seagull, kdy Paul s akustickou kytarou dokázal "obejmout" celou arénu a nebo vzpomínka na staré časy v písni Bad Company, patřili k vrcholům večera.

Pisálci v Aha! splácali článek Queen v Praze? Propadák! o tom, že celý koncert připomínal film pro pamětníky, "... a leckdo si povzdechl, že Paul Rodgers, nesahá původnímu zpěvákovi Freddiemu Mercurymu [...] ani po kotníky. Asi i proto se během koncertu tak často promítaly na pozadí záběry s Mercurym a nejednou zněl ze záznamu i jeho hlas."
Pravda byla taková, že Freddie se objevil na plátně 3x (ze 30 položek na setlistu) a zazpíval 2x (úžasné naživo zahrané Bijou a pak klasicky v BohRap). A ono srovnávání s Freddiem už asi mnoha lidem leze krkem. Freddie jako zpěvák je nenahraditelný, jeho hlas, projev a showmanství NENAPODOBITELNÉ a proto je dobře, že se Paul Rodgers o nic takového nesnaží. jeho hlas je jiný (neříkám lepší, ale je to úplně jiný šálek kávy) a jeho pódiový projev naprosto osobitý. Jakýmkoliv napodobováním Freddieho by vznikla trapná parodie a pisálci by mohli zase tříbit svůj ostrovtip na tom, že by se PR měl projevovat sám a nenapodobovat, Zkrátka kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Kamarád, který čekal na kapelu před hotelem mi pak ještě říkal, že Brian prohlásil, že v Praze bylo chytré publikum, ale víc to nerozváděl. Myslím tedy, že si koncert užila i kapela...