ukazka z Marinaku :)„Kdo jste?! Identifikujte se!“ zkusí to Haris s mikrofonem znovu.
„Konečně…!“ zazní řídícím centrem úlevně ochraptělý hlas. Reproduktory bolestivě zabzučí zesílenou zpětnou vazbou. „Tady seržant Seeks, pane, už jsem si byl jistej, že se mi nepovede s vámi spojit.“
Obraz se zarazí a ukáže pohled z vnějšího perimetru na objekty stanice. V rychlém rachotu, který předtím nedokázal identifikovat, nyní ke své hrůze Haris rozeznává střelbu z automatických zbraní.
„Panebože! Co se tam u vás děje?!“ zakřičí poručík.
„Nic moc nevím, pane.“ Seržantův hlas poskočí o oktávu výš a ztratí se. Přenášený obraz se rozmaže, uhne stranou. V pozadí se ozývají výkřiky. Mnohé v sobě nesou stopy bolesti.
„Odpovězte! Okamžitě, seržante!“ Haris je úplně bílý v obličeji, oči třeští na hlavní obrazovku.
„Pane, byli jsme napadeni! Přišel jsem minimálně o dva muže, počet zabitých kolonistů bude asi daleko větší. Potřebujeme okamžitou pomoc!“
„Kým napadeni? Kým?“
„Já prozatím nic nevím, pane. Je tu hrozný chaos…!“ Velmi zblízka cosi ohlušivě práskne. Snímaný obraz zahalí oblak kouře.
„Do prdele, nestřílejte granáty, slyšíte?!“ řve seržant na kohosi mimo záběr.
„Kurva, ty sviněééé…“ zavyje jakýsi hlas v dálce.
„Byl jsem v hlavní budově, pane, když to vypuklo,“ křičí seržant do mikrofonu a utíká směrem k budovám. Obraz kmitá tak zběsile, že není možné nic rozeznat. „Podle prvních zpráv, které dostávám, neví prozatím nikdo, co se tu seběhlo, pane.“
„Kdo tam střílí, seržante?!“
„To jsou naši, pane. V prvních chvílích se rozptýlili po okolí. Doufám, že se nepobijí navzájem!“ Zblízka zarachotí dlouhá dávka z útočné pušky.
„Okamžitě uklidněte situaci, seržante!“
„Snažím se, pane!“
„Civilové?“ zeptá se Haris a setře si pot z čela. Rukou mávne na Langa, ukáže ukazováčkem na panel ovládající veškeré funkce v docích na letové palubě. Vztyčí pět prstů. Voják přikývne a přemístí se k dálkovému ovládání výsadkových plavidel. Prsty přeběhne po klávesnici a panel se rozsvítí barevnými ukazateli.
Seeks se podle přenášeného obrazu dostane někam mezi budovy a zpomalí. „Většinou tu jen zmateně pobíhají a hystericky řvou. Něco vám ukážu, pane!“ Seržant doběhne za roh skladiště, zastaví se. Kamera zabere udusanou zem a poskočí o kus dál. Hlína se nezměnila, ale v uježděné ploše se objeví mělká, asi metr široká brázda. Záběr se znovu posune doprava. Náhle se přes celou plochu velké obrazovky roztáhnou tři zakrvácená těla ležící nehybně na zemi, s údy široce rozhozenými. Pohled se přiblíží. Ukáže se, že jde o dva muže a jednu ženu. Těla jsou ošklivě potrhaná a vypadají, jako by je jakási obludná síla zkroutila jako hadry na podlahu a pak odhodila. Břišní dutina mladé ženy je roztržená, střeva se válejí všude kolem. Krev postříkala písek v dlouhých cákancích. Vpíjí se do písku a barví jej tmavě rezavým odstínem.
„Panebože…“ zamumlá otřeseně poručík Haris.
„Pane, hoďte sebou! Nevím, proti čemu stojíme…!“ zakřičí seržant přes propast vzdálenosti.
Znovu zarachotí prudká palba. Obraz se stočí stranou a ukáže vojáka klečícího za plechovou přepravní bednou, zády ke kameře.
Střílí mezerou mezi nízkými budovami do otevřené krajiny. Vojákovo tělo sebou drobně škube, jak vyrovnává zpětný ráz pušky. V dálce se do vzduchu zdvihají drobné gejzíry písku.
„Adamsi, nech toho, přestaň!“ zařve seržant.
Voják nereaguje. Vypadá to, že neslyší ani nevnímá. Zbraň v jeho rukou, zapřená pevně do ramene, vypálí poslední náboj. Adams zkušeným pohybem plynule vyhodí prázdný zásobník a zasune do pušky nový. Karabina zarachotí v rychlém staccatu a dál rozrývá pustou pláň v dálce.
„Zkurveně, Adamsi, to je rozkaz! Přestaň!!“ Seržant se pohne ke střílejícímu vojákovi. Zleva přiběhne další muž v maskované uniformě. Vrhne se na pomoc Seeksovi, který skočí zezadu na Adamse a pokusí se mu vytrhnout zbraň z rukou.
Ve snímaných záběrech nastane naprostý zmatek. Adams se zběsile brání a nejasně chroptí. V jednu chvíli se objeví jeho tvář čelem k seržantově kameře a Haris několik set kilometrů vysoko uvidí, že je zalita krví. Po chvilce se přestane bránit a upadne na zem.
„Byl to můj kamarád…!“ řve, co mu síly stačí. „Ta zasraná, zkurvená sviněéé… Kamarááád…!“
Obraz uletí do směru, kam ukazují Adamsovy mávající ruce. Za opodál stojící přepravkou se objeví tělo v šedobílých maskáčích roztržené vejpůl. Vyhřezlé vnitřnosti zakrývají horní polovinu torza.
Poručík Haris naprázdno polkne. Jeho ruce slepě zašátrají po konzoli před ním, až narazí na velký spínač zakrytý bezpečnostním krytem. Skoro ho utrhne, jak s ním zacloumá, aby ho rychle odstranil. Pak pěstí bouchne do plochého poplachového tlačítka.
ŘEV POPLACHOVÝCH SIRÉN je ohlušující. Rozechvívá trupové přepážky lodi, posunuje drobné předměty a probouzejícím se mužům z něho vstávají krátké vlasy na hlavách. Kaminsky, který jako vždy spí hlubokým klidným spánkem, se při prvních tónech vyjících reproduktorů vymrští prudce z lůžka ve své ubikaci. Zamotá se a srazí všechny věci z poličky na protilehlé stěně. Ne, že by těch věcí bylo právě hodně - většinou jde o pornografické slátaniny nejhrubšího ražení. Lesklé, častokrát ohmatané stránky se rozletí do vzduchu a ve vířivém tanci pokryjí plastový povrch paluby nestydatými obrázky. Není čas sbírat papírové společnice dlouhých nočních chvil. Hmátne stranou po složené bojové uniformě a začne se do ní bleskurychle soukat. |
Registrace nového uživatele 
