Teď jsem měla šílenej sen.. Vlezu do metra (většina tajemnej a třeba i nějak děsivejch snů se odehráá v metru)- je to A- chci nastoupit a jet do stanice vršovice- hledám ji v seznamu stanic vprostřed nástupiště a vlak mi zatím odjíždí (když sedozvim, že je to jiná přejmenovaná..- kouknu do seznamu a zkusím ho doběhnout- ale zavře mi dveře před nosem a odjede). Vprostřed nástupiště je chumel lidí. Kolem mě se motá pár divných, z kterých mám obavy, tak se snažím zamotat semezi stojící lidi, aby na mě tamti nemohli dostat..
Přijíždí metro, je na levý koleji, tak do nej nastoupím, bohužel nestačím přeběhnout do vedlejšího vagonu od těch divnejch lidí.... Nějaká strarší paní mě začne lechtat a říká, že maj takový "pracoviště", že mě tam ulechtaj k smrti. Vyděsím se. Lechtání je sice "příjemný" a zajímavý- ale nechci ještě umřít... uteču na sruhoustranu vagonu, ale tam se lidi kolem mě na sedadle taky dostr divně usmívaj a zdá se mi , že sarkasticky, tahle stará paní taky... a když se kouknu, vidím, že mě drží nějkaej odpornej svalovec... brr. Jedu autobusem blízko svýho domova, říkám si, že fajn, že na příští zastávce vystoupím jako obvykle..., ale autobus tam nezastavil a řidič hlásí, že další zastávka je Göeborg... Jdu se ho zeptat, je starej, má bradku a říká, že skutečně staví až tam,a pak, že dřív pracoval v nějakým táboře na "mučeni lidí"- domýšlím si, žeje to ten, kam mě chce dostat ta ženská a že s tim maj všichni lidi v tom autobusu něco společnýho, že "mě maj"... ystoupim, kupodivu mě nechaj jít, když se zaptám, kde je zastávka v opačnym směru.., ta holka jedna se mě ptá dokonce, jestli mám dost peněz- mám 80 kč..- stačí to?? Prý stačí.... Mám na sobě jen krátký tričko a krátký šortky.., Napadá mě, že si se mnou třeba jen hrajou. Jdu na nádraí, a tam, že mi nedaj lístek bez občanky. Tu nemám, nic nemám. ukradla mi to asi ta holka. Ptám se na nástupiště, jdu tam a už je zahlídnu na kraji, jak mě hledaj.. Mám strach a přemýšlím, kde se schovat. Za látky to půjde těžko (je tam i tržiště), najdou mě a chytí.... Prosím jednu paní, jestli semůžu schovat u ní.. Najedouse tam objeví mí dva kamarádi a já utíkám s nima dolů a pryč. Museli mě vidět a každou chvíli nás dostihnou, říkám si.... Už nemůžu... Na ulici třískám do skleněný zdi a říkimsi, že se třeba roztříští a vysvobodí mě.. Nejde to. Jdem do pokoje- pokusim se vzlítnout- a jde to...- sednu si na polici u dveří a čekám na ně. stejně mě najdou. Třeba po nich hodím květináč ažpřijou, oni se vyděsí, že lítám a pk jim ulítnu. kamarád otvírá okno. Už jsou tu- ta holka se plazí rukou po polici.Bojím se, že mě chňapne a už nepustí.
Odrazím se a lítám u stropu vprostřed pokoje, oni jsou dole, nedosáhnou na mě, ale chytne mě nějaká ruka (nemá tělo) a snaží se mě svírat a škrtit.., bráním se a kamarád něco čaruje se žlutym zvýrazňpvačem, beru si ho a snažim se namířit na ruku a zneškodnit ji nějak. Bledne, pouští mě a padá. Vylítnu z otevřenýho okna a přemjšlím, jestli letět dál, protože ruce, co spadly na zem, se můžou probrat a když uletím, kamarád mi už s kouzlem nepomůže. Napadá mě v tom chvatu, že je to jak zbavit se starých zvyků, tak obtížný..
A najednou otvírám oči- a koukám, že se mi to jenom zdálo. :-)
Uf. |
Registrace nového uživatele 
