Měl jsem to takto-Kolika lidem, kteří z rampy Národního muzea shlížejí na shon lidí a aut pod sebou, se asi vybaví přání jeho zakladatelů, aby se pro muzejní sbírky našlo místo tiché a klidné, ze všech stran snadno přístupné? Brzy poté, co zahájíte prohlídku jednotlivých sálů, přesvědčíte se o tom, že shlédnout při jedné návštěvě úplně všechno lze jenom stěží. Děti se jako vždycky nejvíc těšily na slavnou velrybí kostru. Rodiče zase lákaly archeologické nálezy kostěných nástrojů starých kultur. V oddělení nerostů pak byli zaujati třpytivými drahokamy, hýřícími kouzelnými barvami. Mezi plazy vás určitě zaujmou krokodýli. Za druhé světové války zmizeli z panteonu muzea bronzoví velikáni. Naštěstí se však brzy po válce jejich sochy našly a vrátily zpět.- |