Merhaut
A ještě k větě, kterou jsi tam napsal u Queenů:
"každý jen trochu soudný musí uznat, že málokdy se stane, aby album obsahovalo samé nezaměnitelné, nesplývající, různobarevné, svébytné písničky a přitom současně působilo kompaktně jako Clarkův bezešvý monolit."
Nepíšu to často, ale DO KAMENE TESAT! Absolutně přesně jsi trefil to, co já považuji za nesmírně důležité, možná úplně nejpodstatnější.
Sleduješ-li tisíce kritik a komentářů během posledních 50 let MPH, velmi často se objevuje, že vždy bude slavit úspěch pestré, melodické, písničkové album - a je to pravda. Na druhé straně jsou vynášeny kompaktní, stylové, případně pokrokové desky.
Ale spojí-li se to a má-li skupina přínos, vlastní nezaměnitený rukopis, stylovost, hloubku a navíc dar "písničkaření", pak je to opravdu bomba (po každého). Nemůže ani nudit, ani být plytká.
A to je přesně to, o čem píšeš. |