Doors - L. A. Woman Rád bych vám představil jedno z nejlepších rockových alb přelomu šedesátých a sedmdesátých let a vůbec nejlepší album skupiny Doors, které však bylo posledním před předčasným úmrtím hlavního představitele seskupení, básníka a rockového boha Jima Morrisona, který zemřel krátce po vydání alba v jednom pařížském hotelu na údajnou zástavu srdce.
Jim Morrison je pohřben na prestižním francouzkém hřbitově P`ere-Lachaise, kde mu společnost dělají taková esa jako Edith Piaf, Oscar Wilde a Honoré de Balzac a kam chodí zástupy fanoušků uctít jeho památku na nalít trochu whisky na jeho hrob...
Ale k L. A. Woman... Začnu obalem. Na černo-žlutě stylizované fotografii jsou všichni členové skupiny, tedy Ray Manzarek, Robby Krieger, John Densmore a notně zarostlý Jim Morrison. Celé je to obkolopeno hnědo-červeným pozadím s názvem skupiny a alba. Na desce, zvláště v její první polovině, je cítit opravdu silný vliv blues. Jedná se o směs klasického Doorsovského soundu, jak jej známe například z písní The End, Break On Trough (To The Other Side) a Light My Fire se zmiňovaným blues. Této "spolupráce" jsme mohli být svědky i na několika předchozích albech, která však nebyla tak dokonalá jako je toto.
Stále je kladen velký důraz na Manzarekovy klávesy, které společně s bicími a kytarou vytvářejí nádherný podkres pro to nejdůležitější - Morrisonova slova. Ano, toto album skutečně není pro povrchní posluchače, nebo "kulisáře", kteří mají hudbu jen jako pozadí pro běžné domácí, či jiné práce. Tímto stylem poslechu budete mít zážitek stěží poloviční...
No co, pojďme si album pěkně popsat. Celé to začíná zvoláním "Uh!", "Uha!", "Gedu!" v úvodu skladby The Changeling. Podobně divné zvuky jsou i v Cars Hiss By My Window. Může mi někdo vysvětlit co je "Weooooo!" nebo "Wa. waaaaea!"? Asi ne. Ne, že by to bylo nějak extra důležité...
Zhruba do půlky je sem tam píseň o ztracené lásce, o vězení a jiných radostech života, pak ale příjde polovina druhá naplněná tím nejlepším, co mohla hudba té doby nabídnout. Ať už klasická, nepřekonatelná L. A. Woman, či nádherná balada Hyacinth House o potřebě zbrusu nového přítele, který mě nebude trápit obtěžovat a hlavně potřebovat, nebo výpravná L'America o takzvaných obchodnících s deštěm na americkém středozápadě, kteří si v obdobích sucha vydělávali nemalé peníze tím, že se obskurtními modlitbami snažili přivolat déšť. Netřeba říkat, že se z velké části jednalo o podvodníky... Máme tu také předělávku písně Johna Lee Hookera Crawlin King Snake, jejíchž originální verzi však nemůžu posoudit.
No a nakonec je tu věc, která naprosto vyniká nad vším ostatním, věc při jejímž poslechu mrazí v zádech. Deštěm uvozená i zakončená Riders On The Storm. Při těch slovech se člověku neznalému možná vybaví zprzněnina od kohosi z jedné počítačové hry, ale vězte, že originál je minimálně 100x lepší. Úžasný text, velice povedená melodie, co říct...
Na závěr recenze bych rád podotknul, že i přes takřka nulové výhrady to není nejlepší album na světě. V Prosinci 2003 bylo vybráno redaktory americké edice časopisu Rolling Stone jako 362. nejlepší v celé historii, to taky není špatný... Dovolte, abych se rozloučil citátem z biografického filmu "Doors" od Olivera Stonea, který mimochodem silně doporučuji schlédnout: "Fakt dobrý, na čtyři chlapy, co spolu ani pořádně nemluvili".
Jirka Jelínek
Vydáno v roce 1971 u Electra Records
Tracklist:
The Changeling
Love Her Madly
Been Down So Long
Cars Hiss By My Window
L.A. Woman
L'America
Hyacinth House
Crawling King Snake
THE WASP (Texas Radio And The Big Beat)
Riders On The Storm |
Registrace nového uživatele 
