DivadloŘeznická: Balada o smutné kavárně
Balada o smutné kavárně je skutečně balada o skutečně smutné kavárně. Ne že byste se nezasmáli, ale těch pár (spíš hořkých) vtipů vám nezabrání v dojmu, že život je krutej, krutej, krutej a nikdo nemá právo ani na trochu štěstí. Hra nemá kladné a záporné hrdiny, všichni jsou obětí někoho a zároveň rovnou i sebe sama. Snad jen jedna postava (a zároveň vypravěč celého příběhu) je "pouze" smutný a odevzdaný, ale máte pocit, že jinak je to dobrák od kosti, který se jen zasekl v čase a prostoru a bude takovým bludným stínem onoho městečka už na věky věků.
Prvních asi dvacet minut jsem si říkala: "Nuda! Nuda, ve které jakáž takáž zajímavost probleskuje skutečně jen vzácně. Koukala jsem na Stašovou a nechápala, jak za tohle mohla být nominována na Thálii. Už chápu. Po oněch dvaceti minutých její počátečí styl dostal smysl. Ono se jí z IMHO průměrné hry podařilo udělala skvost hodný shlédnutí. Ukázala svůj široký herecký rejstřík a nepovrchní krásu, která nespočívá v líbezné tvářičce, ale v něčem úplně jiném. Jako jediná žena na jevišti dokázala být nejchlapštější ze všech chlapů a přitom mít u drsných chlapů úctu jako žena.
Herecké výkony vcelku dobré, u Stašové a Jana Novotného (ona postava vypravěče) pak skvělé.
Kdo by chtěl nějaký spoiler o čem to je a co se mi na tom, o čem to je, nelíbilo, nechť se přihlásí, vyřídíme v poště:) |
Registrace nového uživatele 
Národní galerie připomíná sté výročí Munchovy pražské výstavy