Book:)Zásadní zranění mého života:
1. Jako úplně malá (cca 4 roky) jsem byla s rodiči v Beskydech na dovolené. V lese jsem vylezla na pařez, který stál na svahu - bohužel ne travnatém, ale s takovým tím kobercem ze suchého jehličí. Stála jsem na pařezu a křičela, že skočím dolů. Rodiče laxně řekli, ať tedy skočím, ale že si natluču nos a budu řvát. Tak jsem skočila, natloukla si nos a řvala jsem. Výsledek: 3 jizvičky na mém nosíku, velké asi jako to jehličí. Teď už je tam ale vidím jenom já:)
2. V páté třídě jsme o hodinové přestávce byli venku a nějak se pustili do slovní přestřelky s kluky z vedlejší školy. Pak jsme jen tak po nich hodili nějaký klacek (který ani neměl šanci dolétnout tam) a oni nám to oplatili kamenem. Trefili se. Do mého pravého obočí. Ale byl to dobrý úraz. Byla jsem jen trochu v šoku, nemusela jsem na odpoledku a domů mě osobně odvedla jedna mladá paní učitelka, kterou jsme všichni (holky i kluci) bezmezně zbožňovali. Takže mi ve finále všichni záviděli...
3. Na chatě jsem si málem sekyrkou usekla ukazováček (asi 4. třída ZŠ). Děda vyřezal bráchovi lodičku a na mě se vyprdnul. Tak jsem si našla prkno a ve sklepě ho začala tajně opracovávat sekyrou (běžné štípání dříví jsem zvládala bez problémů) a nějak to nevyšlo. Bála jsem se přiznat, takže jsem s prstem, ze kterého mi viselo kus masa a crčela krev, nenápdně stála u umyvadla a pouštěla na něj proud studené vody. No ale utajit se to nedalo... S babičkou jsme se dohodly, že mámě nebudeme říkat, že to je od sekyrky.
4. Všechny odřeniny (kolena, lokty, dlaně), na které mi táta stříkal septonex. Septonex je moje největší dětské trauma:)) Byla jsem ochotná odsouhlasit i uříznutí nohy nad kolenem, jen aby na mě ten sprej nevytáhnul. Preventivně jsem příšerně řvala už když pro něj šel do skříně, pak následovalo dlouhé lovení zpod všech postelí a z nad všech skříní našeho panelákového 3+1, přičemž rodiče z toho měli obrovskou srandu. |
Registrace nového uživatele 
