Marie S.Hned následující rok se na ministerstvu školství pochopitelně přišlo na to,že mít 5 gymnázií na okres je blbost,takže další ročník se již v Chodově neotevřel.Měl jsem tedy kliku,že jsem se narodil v jediný ročník,ve kterém bylo možno naskočit do takového gymnázia.V Chodově jsem absolvoval primu a sekundu,do tercie jsem už začal jezdit na gymnázium v Sokolově.Tady jsem potkal Marii Slabou.
Marie Slabá byla nejlepší pedagog,kterého jsem za svou osmnáctiletou školní dráhu potkal.Krom toho byla také skvělým člověkem,takže v jejím případě je opravdu nač vzpomínat.Samozřejmě,že tohle vzpomínání nemůže být pro čtenáře tak zajímavé,jako vzpomínání na některé učitele ze strojárny,které později také uveřejním.Marie Slabá mne na sokolovském gymnáziu učila češtinu a angličtinu a pochopitelně nebyla,tak jako mnoho pedagogů z následující štace,celostátní kapacitou.
Nač mimořádně rád vzpomínám,byl můj zvyk se s ní dohadovat o známce z písemek a slohových prací.Nezřídka jsem i něco uhádal,a myslím si,že pro mne měla i kvůli tomu slabost.Jedna moje spolužačka z gymplu se mi po letech svěřila,že se na rozdávání opravených písemek z češtiny vždy těšila,protože bylo jisté,že se zvednu a půjdu se ke katedře hádat,a můj vztyčený prst,kterým jsem vždy doprovázel své argumenty,proč by měla být udělená známka lepší,ji bavil.(A jelikož tu spolužačku mám i po letech rád,ohromě mi to zalichotilo.)
Rád ovšem vzpomínám i na naše spory ohledně literární ceny poezie,kterou já jak tehdy,tak dnes zcela odmítám se slovy,že jedinými kloudnými básníky,které znám,byli Josef Václav Sládek a Karel Havlíček Borovský.Tak jako v případě známek bývaly tyto spory vedeny před celou třídou.
Těsně po naší maturitě praštila s pedagogickou dráhou a prováděla turisty po loketském hradu.Když si partička z naší třídy vyjela(mou čerstvě získanou Škodou 130) na výlet,vzali jsme jako samozřejmost,že se za ní na Lokti stavíme.
Nerad ovšem vzpomínám na hodiny angličtiny,kde jsem býval,vzhledem ke své neschopnosti korektně používat cizojazyčnou gramatiku,za šaška bavícího celou třídu.Dodnes myslím,že by jí nikdo neměl říkat,že mne dnes angličtina,gramaticky navíc na úrovni horší než tehdy,úspěšně živí.Když si vzpomenu,jak kolikrát lomila ruce nad mou neschopností říci libovolnou větu gramaticky správně,jak kolikrát při zkoušení v naprostém zoufalství složila hlavu v dlaně a otřela se oběma lokty o katedru,očekávajíc mou,zajisté gramaticky špatnou odpověď,ve stejném rozpoložení,v jakém mohl Kristus na kříži čekat na další ránu kladivem do hřebu,tak si myslím,že by to asi nepřežila.Dokonce i při té angličtině jsem se tehdy o tu známku občas hádal,a už jen fakt,že jsem dodnes mezi živými,je důkazem toho,jak skvělým člověkem byla. |
Registrace nového uživatele 
