|
Nejvíc jsem se bál, že mi do té dvoukilometrové propasti spadne mobil a já půjdu za ním. Páč, klasicky hned po startu došel film, tak jsem si musel vypomoct. Zjistil jsem, že při nějaké dlouhodobější akrobacii (v tomto případě to bylo jen několik pádů, ostřejší zatáčky a jeden souvrat) bych buď otupěl nebo si spíš pustil do textilu. Je to úplně něco jiného než za plexisklem, kolem pořád fučí vítr a to mnohem víc jak na motorce, ve dvoukilometrové výšce v úrovni mraků máte dost zmrzlej ksicht, na brýlích jsem našel zbytky oleje, inu hvězdicový motor. Nedokážu si představit, že bych se odpoutal, přihákl jen na takové lanko, stoupnul si, otočil se dozadu a začal střílet z kulometu. Ovšem představa pádu dolů s utrženým křídlem, či požáru nádrže se dostavovala velice věrně, obvzlášť po předchozím studiu patřičných prvoválečných filmů. :-) Ale let v úrovni mraků, kde je krásně čisto, nahoře modro a dole bílo či 120km/h v průletech nízko nad polem, to jsem si vyloženě vychutnával. :-) Fotky dodám zítra, páč doma nemám káblík. |
Registrace nového uživatele 
