Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Diskuze na Lopuchu,
pohlazení na duchu

Lopuch.cz
Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Archiv klubu Život po Smrti [ŽP: neomezená] (kategorie Život (nejen) Lopušáků - V ODPADU) moderuje Šéf Lopuchu.

Možná diskuze o karmě, o životě a dalších jevech mezi Nebem a Zemí





Život nekončí smrtí, nezačíná početím ani narozením, ale je nezničitelnou, stále existující podstatou, která na sebe bere jen určitou formu v určitém čase.

(JÁ JSEM Marta Foučková)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu. Práva vám může přidělit moderátor klubu. Požádejte ho v soukromé poště.

[ 2236 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
svitluny 1.12.2005 13:58  1187
KharadanBeru to tak, že duše si vybere, ale na jedné stránce to, co se má naučit a na druhé to, co má zde zaplatit - na jedné straně je učení, aby mohla postoupit dál a na druhé je karma, že tu má něco splatit - ona to ví před narozením, po narození je ji to smazáno, stejně jak pamatování si všech minulých životů a s těmito dispozicemi žije daný život a dle toho, jak se chová, co splatí, co se naučí - tak postoupí nebo klesne ve svém žebříčku po smrti a narodí se opět do takových poměrů, ze kterých při smrti vyšla, aby mohla pokračovat dál. Prostě na jakou úroveň se v životě dostane, do takové se v příštím narodí - teď nemyslím hmotné statky - ty si sebou nevezme, ale duchovní hodnoty.
kharadan 1.12.2005 13:18  1186
Já si to teda představuju tak, že v tom žádný pevný systém není. Duše si podle něčeho vybere, jaký bude její další život a ten prožije. Možná dokonce žije několik životů najednou - nezdá se mi to tak nepravděpodobné. No a až některý ten život skončí, bude další. Takhle až do nekonečna.
Přirovnal bych to ke hrám na hrdiny (u nás je nejznámější Dračí doupě), ale ty zná málokdo, takže lepší přirovnání asi budou počítačové hry, nebo možná knížky, když se hodně ztotožníme s hlavním hrdinou.
svitluny 30.11.2005 12:18  1185
MargotNo já právě začala Foučkovou a toho Moodyho zvládla snad první díl, ten druhý už jsem nemusela, ale tak nějak mě to srovnalo a já začala mít trochu jiný pohled na smrt a když vzpomenu posledních 14 dnů života mé babičky - měla požehnaných 90 let - tak mi přišlo, že už byla tam i zde - chvílemi mluvila jako z druhé strany, chvilemi normálně a poslední dny jen o svém mrtvém synoví - mém otci, že za ni chodí a že si ji odvede pryč a také odvedl a byla taková již smířená - večer usnula a ráno už nebyla, ale samozřejmě je rozdíl mezi 90letou ženou a 19letým synem - to je nesrovnatelné.
margot 30.11.2005 11:42  1184
Dobří lidé mi v dobré víře dávali číst všechny možné knihy s touto tématikou - Moodyho, Kubler-Rossovou (to jméno jsem asi zkomolila), pak takovou tu Tibetskou knihu...jenže čím víc jsem toho přečetla, tím depresívněji to na mě působilo (a ne, že bych tomu dokázala uvěřit). Nejhůř právě takovéto "vrácení k jednotě". Když mi pak máma nutila ještě právě Foučkovou - řekla jsem - už dost!
svitluny 29.11.2005 16:13  1183
Margot To Ti věřím, že to pro Tebe musí být hodně těžké - nedokážu si vůbec představit, co by se mnou udělala ztráta dítěte. Ale právě smrt mého otce, kterého jsem si nesmírně vážila a chybí mi dodnes mě dovedl k titulkum od Foučkové a jiným knihám, které se zabývají životem po životě a možná také vlastní zkušenost mé babičky s klinickou smrtí mě k těmto myšlenkám dovedla.
margot 29.11.2005 14:48  1182
Nevím, dřív mi to tak nepřišlo, ale po smrti syna na mě veškeré teorie o smrti po životě a taky všechny druhy náboženství působí nesmírně depresívně (můj vztah k těmto byl dříve lhostejný).
svitluny 29.11.2005 14:41  1181
MargotProč depka? Vědět, že smrti život duše nekončí je optimistické, daleko více, než představa, že po smrti je jen marnost.
svitluny 29.11.2005 14:36  1180
Ale ted, když jsem si přečetla celý přízpěvek od Rikju - tak to, že jsme součastí jednoho celku se nevylučuje s tím, že každá duše je jedna osobnost a do tohoto celku se vrací, jako dítě ke své matce. My jsme vlastně všichni děti, které se v životě učí a pak se vracejí domů.
margot 29.11.2005 14:28  1179
No, já se neztotožňuju ani s tím ani s tím. Jen ta teorie na mě působí jako pěkná depka.
svitluny 29.11.2005 14:22  1178
MargotDle mého vnitřního předsvědčení se mi to také nezamlouvá a brala bych raděj duši, jako jednu, která jde svou cestou mnoha inkarnací, až ke svému zdokonalení, ale někteří autoři to píšou tak, jako, že je součástí celku, záleží jen na Tobě s čím jsi schopna se stotožnit a s čím ne. Já beru duši jako samostanou.
margot 29.11.2005 11:36  1177
Heleďte, tenhleten názor, že se duše připojí k nějakému celku, mi přijde pěkně depresívní. Ne, že bych na existenci duše věřila, ale když si to zkusím jen představit, vůbec by se mi nechtělo se s něčím spojovat. Nezdá se mi, že tohle je ten cíl, po kterém všichni baží. Vám jo?
rikju 20.11.2005 19:42  1176
Z toho, co jsem se dočetla, se lidská duše do zvířecího těla převtěluje jen v tom případě, že něco z toho, co se měla naučit, nezvládla do té podoby (nenapadá mě zrovna vhodný slovo), že je potřeba, aby to napravila v životě zvířete, kde to nemůže "zvorat" ještě víc (zvířata nemají vlastní vůli - nemají možnost se rozhodovat). Cílem duše je "dosáhnout plného osvícení", alespoň podle budhismu (je jiná otázka, nakolik tomu věřím). Nicméně duší je moc a moc (i v porovnání s vesmíry, ve kterých je spousta planet, na kterých je spousta duší) ať už vtělených nebo "odpočívajících" v bardu. Takže i pro ostatní duše, které už mají vše, nebo alespoň většinu za sebou (co se "čištění" týká) to končí až v okamžiku, kdy budou všechny duše očištěné a budou se moct vrátit ke svému zdroji (tedy dosáhnou nirvány). Takže i ty, které jsou "plně osvícené" se vracejí, aby pomohli těm ostatním. Nevím, co se stane pak, až se všechny duše navrátí ke svému zdroji, každopádně je to jejich - dalo by se říct bytostná - touha, tzn. naplnění účelu jejich bytí. Stejně tak ve vtělení, tzn. v jednotlivém životě je touha duše, tedy náš vnitřní motor, naplnit účel toho života - co nejvíce se přiblížit osvícení (nejlépe jej už v tom životě dosáhnout). To je to, co vím. Ale je fakt, že ne vždy se s tím vnitřně ztotožňuji.
kharadan 20.11.2005 19:15  1175
Já si teda myslim, že ty osvícené můžeme považovat za konec duchovní evoluce (pokud se shodnem na tom, že se ta duše nezničí). Takže, kdyby to tak šlo dál a dál, za chvíli by byli všichni osvícení a byli by mimo. Řekl bych, že jako je koloběh životů, je i koloběh duší, nebo tak něco. životy jdou pořád dokola. Docela bych se přiklonil i k tomu, že naše biologická těla jdou na přeskáčku (mravenec->člověk->pes->moucha...) takže je vlastně nemožné dosáhnout nirvány.
rikju 20.11.2005 19:04  1174
Co já vím, tak především radou. Někdo tvrdí, že je to přes chaneling. Ale co já vím, tak osvícené bytosti neradí přes myšlenky, ale znovu se narodí mezi nás "obyčejné" lidi, aby to své vědění řekli lidem osobně. Je ale fakt, aspoň z dosavadních zkušeností, že jejich žáci to učení dost "přeoraj" podle svého pochopení (to mi docela připomělo muj dnešní sen, no nic, to sem nepatří) a pak to šíří dál - viz učení Ježíše a pozdější napsání Bible. No a Budha Sidharta byl také nejdřív člověk, do kterého by to nikdo neřekl, ale po dosažení osvícení šířil učení o tom, jak toho dosáhnout. Nemám v úmyslu to tu obhajovat, jen píšu to, co vím. U křesťanů je tím osvícením zas vstoupení do Ráje (což už je vlastně taky docela zprofanovaný, takže to ztratilo svůj původní význam). Nevím, jak bych to ještě napsala. Protože slova jsou jen prostředek ke zprostředkování prožitku a tím se vlastně dost ztrácí původní význam a skutečnost popisovaného. Aspoň co mám zkušenost.
kharadan 20.11.2005 18:13  1173
Dobře, ale proč a jak bytosti (nevím, jestli by se tomu ještě dalo říkat lidi) zasahují do našeho světa?
[ 2236 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt