egoto mi připomíná hlášku Evy Velechovské: Když jsem poprvé zaslechla o egu, chtěla jsem okamžitě o něm vědět, co to je, jak to funguje a co to žere....
Problém s egem není o tom, že bychom se mu nějak klaněli, jako božstvu. Spíše jde o to, že nevíme, že nevíme..., tedy že neumíme být bdělým pozorovatelem s možností svobodné volby. Cokoli nám ego předloží jako skutečnost (různá přesvědčení) tak jako skutečnost bereme. Jsme reaktivní namísto abychom byli kreativní-tvořiví. Žijeme v iluzi svobodné volby, zatímco jsme naprogramováni....
K schopnosti vidět je zapotřebí akceptace, odpuštění, jednota s láskou. To je pevné zázemí, jímž lze ego TRANSFORMOVAT na vyšší úroveň bytí-existence. Láskou prodchnout ego, tak jako dechem života prodchneme tělo. Další symbolické podobenství k tomu by mohlo být: "Vynést ego na světlo". Tohle není o umrtvení ega. O jeho rozpuštění či rozpouštění ( alias rozpuštěný a vypuštěný...). Vše je o přítomném okamžiku. TADY a TEĎ. O smrti ega také hovoříme spíše symbolicky. Larva se transformuje v motýla. Larva umírá a rodí se něco kvalitativně zcela nového. Tento proces je ale přirozený,má svou načasovanost, nic se nedá násilím urychlit a jakýkoliv pokus něco vzít zkratkou a "vylepšit" je v svém výsledku spíše kontraproduktivní.
Jakékoli násilí vůči egu,jakákoli "zbavování se ega", jakýkoli nepřátelský (či alespoň nadřazený)postoj vůči egu, je výrazem toho, že s egem nepracujeme skrze svoji lásku ale zase skrze svoje snaživé EGO. Jedna část ega si hraje na Hodného policajta (na to skvělé v nás) a druhá část na toho špatného. Je to velká divadelní fraška. Samotné ego se bojí (odmítá, neakceptuje) sama sebe-své černé části. A chce být celé "bílé". Navoněné. A hezké. Pochválené. Spasené. A tak se snaží navonět hovínko. A leje tuny voňavek. A chvílemi si dočasně vytváří iluzi, že se to podařilo :-)
Tohle vše vychází ze strachu a z nepochopení. Jakékoli snažení o hezkou dharmu a o vyhnutí se špatné "karmě", to vše svědčí o zoufalé snaze ohroženého ega. To není přijetí života, Jednota s bytím. To je zoufalá snaha vyhnout se pohledu do očí Pravdy. Přijmout Skutečnost takovou, Jaká je.
I tohle je ale přirozená fáze na cestě k vlastnímu Poznání.
|
Registrace nového uživatele 
