Život po Smrti - diskusní klub na Lopuchu - archiv

Registrace nového uživatele

Návod

Kluby

Archív Lopuchu

Lopuch.cz

Já Vánoce juchuchu
oslavím na Lopuchu!

Lopuch.cz

	Archiv klubu Život po Smrti [ŽP: neomezená] (kategorie Život (nejen) Lopušáků - V ODPADU) moderuje Šéf Lopuchu.
	Možná diskuze o karmě, o životě a dalších jevech mezi Nebem a Zemí Život nekončí smrtí, nezačíná početím ani narozením, ale je nezničitelnou, stále existující podstatou, která na sebe bere jen určitou formu v určitém čase. (JÁ JSEM Marta Foučková)

Nastavení klubu

Nastavení práv

Anketa

Nemáte právo psát do tohoto klubu. Práva vám může přidělit moderátor klubu. Požádejte ho v soukromé poště.

[ 2236 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


	13.10.2007 13:01	4129
	a k onomu ubližování-druhá stránka mincebýt nešťastný nemůžeme nikdy, pokud jsme se proto sami nerozhodli. Nikdo nás nemůže učinit nešťastným, aniž my sami jsme mu k tomu nedali svolení. V konečném důsledku jsme zodpovědni za své vlastní neštěstí nakonec jen my sami. A nyní mužeme opět lavírovat mezi dvěma velmi extrémními přístupy. Na jedné straně můžeme být naprosto lhostejní a necitliví k druhým, vždyť koneckonců jsou to nakonec ONI, kdo se rozhodli být něšťastní a koneckonců jim to jejich neštěstí i přináší ZISK. Skrze své neštěstí manipulují své okolí a žebrají o lásku a téměř vždy se najde nějaký "trouba", který jim to sežere i s navijákem. V druhém extrému jsme natolik vyjančeni, abychom snad proboha neučinili někoho nešťastným, že věnujeme veškerou energii a úsilí tomu, aby se tak nestalo. Obětujeme vlastní bezpodmínečné štěstí nevděčné a sysifofské práci zakázat ostatním i sobě být nešťastný. Druhými lidmi manipulujeme každým dnem. Tedy, používáme je v mnohých situacích, jako nástroje svého uspokojování. Uspokojení svých potřeb. Nemusí to být jenom sexuální potřeba. Stačí (na první pohled ušlechtilá) potřeba vidět sama sebe, jako skvělého rodiče. Skvělého správného manžela. Správně se chovajícího občana. Jsou tisíce variací. A především na nevědomé, skoro až instinktivní stránce své vlastní osobnosti tohle druhým (nejvíce svým bližním) každodenně činíme. Abychom se od takovýchto činností mohli osvobodit, tedy abychom se mohli svobodně rozhodnout je nedělat a nahradit něčím kvalitativně novým, musíme je nejprve umět vidět. Jenže jak máme vidět něco, když je tak lákavá zkratka, tedy stačí se stotožnit s přesvědčením, že z logiky věci vlastně nic takového nemůže existovat?


	13.10.2007 12:29	4128
	cynickNástroj je zhodnocen ovladatelností, partnera ovládáním naopak znehodnocuješ. Vlastně mu tím i ubližuješ. To nástroji udělat nelze. Proto můžeš slyšet o nástroji poškozeném, nebo rozbitém, ale nikdy o ublíženém, nebo nešťastném. Tady je pointa, proč se jakoby hádáme a přiřazujeme jiný obsah pojmu nástroj. Pro tebe jsou rozhodující a určující morální kategorie a soudy a od nich pak odvíjíš další. Když se uchýlíme k oblíbenému šuplíkování a nálepkování, tak tohle je vlastní lidem s dominatnější funkcí cítění-pociťování versus myšlení. Neboli ETIKA versus LOGIKA. Já jsem vůči tobě jakoby na druhém pólu. (Viz typologie osobnosti NBTI ).


	13.10.2007 12:17	4127
	cynickTo, že se k určité kategorii (lidí, živoucích bytostí) chci chovat a vytvářet vztah kvalitativně na bohatší úrovni a že jsem se rozhodl něchovat k nim, jako k věcem a nepoužívat je jako nástroje, to už je něco jiného. To jsou jakási silvestrovká předsevzetí, která se mi do jisté míry daří naplňovat.


	13.10.2007 12:09	4126
	cynickTěla lidí jsou živé organizmy, tedy nemohou být neživými nástroji Z téže logiky vyplývá, že pomlázka o velikonocích (svazek čerstvě nařezaných prutů) nemůže být neživým nástrojem. Je spousta pomlázek zasazených do země a vzrostlých pozěji v stromy. Je evidentní, že proutky nepřestaly být živoucím organismem. Jak vidno, tak nástroj nemusí kategoricky spadat do ne-živých věcí. Toto dělení je vlastně i svým způsobem v mnohých případech umělé a násilné. Když někomu zabiješ psa, bude s tebou po právní stránce zacházeno, jako bys zničil cizí věc. V antickém světě měl i otrok status věci. O tom, je-li něco (či dokonce někdo) nástrojem, nerozhoduje striktní rozdělování do šuplíků se samolepkami živý, či neživý ale tvůj vlastní vědomý+nevědomý postoj, jaký k tomu něčemu či někomu vyjadřuješ a prožíváš. I ty sám můžeš být použit, jako nástroj k uspokojení potřeb někoho druhého. I ty můžeš být manipulován.


	1.10.2007 14:28	4125
	Navíc má hmotné tělo zajímavou vlastnost: vhodným cvičením lze posílit tak, že snese i veliké extrémy, které mohou být pro necvičené těla fatální. Ale to už jsme někde jinde. :o))


	1.10.2007 14:21	4124
	multilevel(4120) V celku se s tímto dá souhlasit. Až na pár maličkostí. Těla lidí jsou živé organizmy, tedy nemohou být neživými nástroji. I kdybychom je v extrému jako nástroje vzali, není to důvod k špatnému zacházení. Má-li nástroj správně, dlouho a kvalitně fungovat, vyžaduje potřebnou péči a vhodný přístup. Tedy né jakékoliv extrémní využití. Dále tebou popsané projevy vychází částečně z extrémního a nevhodného využívání různých vnitřních nástrojů a částečně z nepochopení jednoho výukového směru. Tento zvláštní směr si neklade za cíl sebeuspokojování skrze schopnosti zvané sidhi, ale naopak cíl je v sebepoznání a hlubokém pochopení vztahu duše, tělo, okolí. To, že někdo pózuje objektivům kamer a fotoaparátům, původní nauce neubírá na vážnosti. Bere to však většině lidí schopnost vidět v ní něco více, než cirkusové vystoupení. A navíc úžas nad výkony zahlušuje slova těch co se snaží dodat i vhodné patřičně hluboké komentáře.


	1.10.2007 14:01	4123
	multilevel(4118) Člověku (chceš-li egu i duši) se vnucuje otázka: Je ti tvé poznání silou v těžkých dobách? Je ti oporou? Co ti vlastně nese? Nese ti víc jak jen pouhé zatracení všeho? Nese ti beznaděj, nebo smíření? Pochopení, nebo nadřazenost? Tvé poznáni ti je světlem nebo tmou?


	1.10.2007 13:54	4122
	multilevel(4117) Můžeme mít oba rozdílnou definici nástroje, tím lépe pro oba. Ale opravdu pod pojmem nástroj vnímám neživou věc. Brát své blízké a okolí jako nástroj se mi zdá přehnané a nepřesné, i když má jít o poznání. Okolí je prostorem k naplnění života nebo formy. Život, který tento prostor zaplňuje a to nejen blízcí lidé a přátelé, ale vše živé je partnerem na cestě poznání. Tedy né nástrojem, tím je třeba rozum, různé schopnosti, touhy i strachy, materiální i mentální konstrukce. Nástroj je zhodnocen ovladatelností, partnera ovládáním naopak znehodnocuješ. Vlastně mu tím i ubližuješ. To nástroji udělat nelze. Proto můžeš slyšet o nástroji poškozeném, nebo rozbitém, ale nikdy o ublíženém, nebo nešťastném. To co nemá žádnou pevně určenou závaznou vypovídací hodnotu, nelze definovat. Je prázdné a beztvaré. Schopné plnit jakýkoliv účel, nebo neplnit žádný. :o)) (Ve světě srdce-duše -lásky-akceptace-jednoty (pravé mozkové hemisféry)tomu může být úplně jinak.) Né nezbytně. Stvořitel může tvořit uvnitř sebe sama. Tím být zajedno se svým stvořením, ale i pak se bude něco podřizovat nějakému záměru. A to i přes veškerou abstraktnost, jednotu, lásku, duši a mír. Ostatně stejně jako se doplňují obě mozkové hemisféry, tak se doplňují i světy protikladu a jednoty, navíc dohromady tvoří jednotu. Ve vzájemném odtržení obé ztrácí původní smysl. (Strach je jako krev, která vyživuje každou buňku ega. Strach je to, co ego vydechuje. Strach je pot, který vyráží z ega při každé jeho činnosti. Strach je ale zároveň to čeho se ego velmi bojí.) Uznáváš tedy, že je strach produktem ega? Máš strach ze strachu? Dle mne je strach přirozeností hmotné formy, který mnohdy přebírá i jemnohmotná forma. Ale jen ve hmotné formě má funkční účel. Je zbytečné na strach nadávat, nebo strach zatracovat. Strach stačí pochopit a porozumět mu, chceš-li zkrotit to. ( Proč, nebo čeho se bojím? Znám to? Umím tomu čelit, nebo se před tím bránit? Jsem na to sám? Jsou mé znalosti a zkušenosti dostatečné?) Stejně se každý skrze své překážky stále zkouší a testuje. Bez ohledu na to o koho jde, jak se vnímá, nebo jak si to odůvodní. :o) Ostatně zrovna tak by šlo brojit proti touze, nebo vášni či hladu po čemkoliv. Ať uděláš, nebo neuděláš cokoliv, lze to brát ve špatném světle. :o))


	30.9.2007 17:14	4121
	Tady někdo četl Junga.


	28.9.2007 20:09	4120
	K čemu vede závěr, že tělo je neživý pouhý nástroj? V extrémním případě k tomu, že si tzv. svatí lidé v Indii propichujou kůži, nosy a podobně aby tohle okázale demonstrovali. K různým askezím, které mohou mnohým imponovat, ale v podstatě jde o duchovní nadřazenost a o to, aby ego dostalo nažrat skrze podívejte se jaký jsem pašák, že tohle dokážu... V jemnější formě pak takovýto závěr vede k ochotě své tělo zaprodávat jiné formě nakrmení svého ega. Své ctižádostivosti, sebeobrazu mučedníka, a podobně. Nebo k lhostejnosti vůči tělu, k jeho likvidaci drogami, životosprávou atd. Vždyť je to přeci jenom nástroj a já jsem mu nadřazen... Tělo, coby posvátný nástroj není o tom, že se svému tělu budu klanět, jako modle. Že upadnu do opačného extrému. Že podlehnu panickému strachu mu jakkoli ublížit. Je to přiznání toho, že si tělo zasluhuje přirozenou vědomou úctu. Vyjádření ochoty onu úctu a láskyplnou pozornost potřebám těla projevit. Přirozenou úctu, tedy nic, co bychom si násilně vnutili... S egem je to dle mého vhledu obdobné. Přístup k egu, coby k soustavě emočně zraněných pod-osobností(vykazujících rysy živoucí bytosti - zraněného vnitřního dítěte) vyžadujících si svoji pozornost a vyléčení "láskyplnou akceptací" vidím jako mnohem konstruktivnější a smysluplnější, než-li přístup k egu, jako k věci a něčemu podřadnému a vlastně jakoby cizímu...Nejde o to, zaujmout správný rozumový postoj k egu. (tedy správně rozluštit hádanku, zda je živé, či neživé.) Jde o to, nasměřovat k svému egu srdce, vnitřní moudrost (bez spolupráce rozumu, nikoli však sebestředného, se to samosřejmě neobejde...)a svoji schopnost bezpodmínečně milovat. Nikoli proklamačně ale svým bytím. každý má však právo na svůj vlastní vhled a na základě svého poznání rozhodnout se, co považuje za skutečně důležité... A má nezpochybnitelné právo zažívat svoji volbu. :-)


	28.9.2007 19:26	4119
	granwinneskrývám svou neobratnost ve vyjadřování jiný pohled na věc je vždy inspirací slovíčkaření (ač je to nepravděpodobné) může tento klub vytáhnout z koše :-)


	28.9.2007 18:55	4118
	strach- právě proto jsme tady... :-)strach je energie, která nás má chránit a má nám pomáhat přežít v tomto hmotném světě.V tomto kontextu strach není něco špatného a nám nepřátelského. A v tomto kontextu také odhalení motivace strachem v jednání svém či druhého člověka není obviňováním, či snahou se nad druhým blýsknout, přistihnout ho při nepatřičném jednání. Je to snaha o diagnózu situace... Náš uhlavní problém není v tom, že máme strach, ale v tom, že se svým strachem neumíme pracovat, popřípadě naše schopnost práce se strachem je plna dysfunkčních vzorců. Naše ego samozřejmě se snaží nejlíp, jak umí. Ale má tendenci zaháčkovat se. Chce se klanět ctnostem. Uchýlit se do bezpečí uznání od svého okolí (čímž často podmiňuje i uznání sama sebe...) Ze strachu ze slabosti se snaží usilovat (někdy i fanaticky, třebas by to mělo být přes "mrtvoly"...) prožívat sama sebe SILNÝM. Ze strachu ze selhání a chybování se snaží být SPRÁVNĚ JEDNAJÍCÍM. SPRÁVNĚ MYSLÍCÍM. SPRÁVNÉ ROZLIŠUJÍCÍM. SPRÁVNÉ NÁBOŽENSKY ANGAŽOVANÝM. SPRÁVNOU AUTORITU SPRÁVNOU FORMOU UZNÁVAJÍCÍM. Ze strachu projevit strach se snaží být ODVÁŽNÝM. Ze strachu z bezmoci a ze ztráty kontroly nad okolním děním se snaží být ZODPOVĚDNÝM. Zažité vzorce ega jsou tohle vše přikrášlovat, stavět na odiv , očekávat pochvalu a uznání (alespoň ve formě absence kritiky)a ústřední nevonící (údajně špatnou a neakceptovatelnou)motivaci strachem zlehčovat, popírat, mlžit, odvádět pozornost, uniknout do jiné (happy) reality. Hledat bezpečí a odpovědnost přehazovat jinam. Na viníky a na spasitele. A mnohé jiné. Tendence ega je z jedné, zcela zjevné, formy strachu udělat jinou formu strachu. Formu dokonale skrytou a maskovanou. Skrytou před svým okolím a především před sebou samotným. Nalakovanou díky tomu velmi věrohodně a přesvědčivě na růžovo. Stokrát opakovat lež, až se jeví pravdou.


	28.9.2007 17:48	4117
	cynicki ty používáš své okolí, ale i své blízké lidi... jako nástroj. Jako nástroj svého poznání. Jako prostředek pro učení se milovat. Učení se odpouštět. Učení se přijímat život, přijímat sama sebe. A děláš to buď cíleně-vědomě, nebo bezděčně(ne-vědomě), s pozdějším ohlédnutím se a Aha!!-efektem. Pouhý název nástroj neřadí objekt automaticky k neživým věcem. K neživým věcem ho řadí tvé vlastní očekávání, tvá vlastní představa, tvé vlastní "rozlišování", co má pojem nástroj představovat či symbolizovat. Tvé očekávání, jak se má s pojmem nástroj pracovat a jak k němu přistupovat. Tuto představu můžeš (ale také nemusíš) v okamžiku, kdy to uznáš za vhodné, obohacující a přínosné rozšířit a redefinovat. Vše je tedy v tvé hlavě a o "nástroji" to nemá žádnou pevně určenou závaznou vypovídací hodnotu. Avšak pouhé dosazení se za tvůrce vytváří zákonitě podřízenost stvořeného k stvořiteli. I tohle závisí na tom, pod jakým úhlem se na celou věc díváš. Je to dogma ve světě ega, ve světě racionální mysli. Ve světě srdce-duše -lásky-akceptace-jednoty (pravé mozkové hemisféry)tomu může být úplně jinak. I v té nejmoudřejší radě budou zastoupeny obě složky. Různou měrou, ale budou. V tomhle máš pravdu. Věty rozlišovací typu duše versus ego jsou spíše pro přiblížení situace a pochopení pointy. Tak je tomu ale s jakýmikoliv modely. Dle mne je strach jednou z mnoha funkcí ega. Udržuje hmotnou existenci jedince a ega. Je egem tvořen, netvoří ego. Strach je jako krev, která vyživuje každu buňku ega. Strach je to, co ego vydechuje. Strach je pot, který vyráží z ega při každé jeho činnosti. Strach je ale zároveň to čeho se ego velmi bojí.To, co se bojí vědomě bez obalu (a nezamaskované za tzv. ctnosti) ukázat a projevit. Strachu se ego bojí jen o něco málo méně, než-li lásky. Strach je nástroj ega (a v případě rčení a-la: oheň dobrý sluha ale špatný pán... se ego stává nástrojem strachu.) Tohle jsou ale bonmoty, nemusíš je brát jako závazné pravdy :-)


	27.9.2007 13:01	4115
	multilevel(4112) Může být nástroj živý, nebo dokonce požehnaný? Vždyť pouhý název: nástroj řadí objekt k neživým věcem. A tím bude posuzován spíše jako funkční, nebo nefunkční. Přítele takto neposoudíš. Ovšem definuj život a následně pak i smrt. Po případě odliš živé od neživého. Pak urči vzájemné vztahy. Nemusí jít nutně o nadřazenost a podřízenost. Vzájemné vztahy mohou být velmi pestré. Avšak pouhé dosazení se za tvůrce vytváří zákonitě podřízenost stvořeného k stvořiteli. A to daleko větší, než vytvoření priority uvnitř sebe sama. Už pouhá tvůrčí činnost předpokládá, že se něco musí podřídit nějaké vůli a síle. Jinak by kreativita nemohla vzniknout. Protože i ten nejmenší pohyb potřebuje prostor, kde by se mohl projevit. gravin má pravdu, jde jen o slovíčkaření. Pokud se začne okolí rozlišovat slovy, vždy jde pak jen o slovíčkaření. :o)) Člověk, ať už se má za kohokoliv bude vždy komplexní bytostí. Lepší je však být bytostí v harmonii, než naopak. Oddělit tohle říká ego, nebo tohle říká duše asi nelze. I v té nejmoudřejší radě budou zastoupeny obě složky. Různou měrou, ale budou. Alespoň pokud nejde jen o pouhého ducha, ale kdo ví? :o) (Ego je, bylo a bude funkcí strachu.) Nemyslím. Dle mne je strach jednou z mnoha funkcí ega. Udržuje hmotnou existenci jedince a ega. Je egem tvořen, netvoří ego.


	21.9.2007 20:48	4114
	MultilevelV pár věcech se naše pohledy lehce odlišují a rád bych ti k tomu něco řekl od plic, ale je to spíš jen slovíčkaření, a proto raději pomlčím:)

[ 2236 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


(c) 2001-2011 Lopuch.cz Kontakt