potlačení a popření konfliktů, jedna velká harmonie, z hlediska poznání a fungování tohoto světa zcela nemožné. Tato planeta je v současnosti jakousi školou odpuštění, či odpouštění. A konflit je neoddělitelnou částí tohoto. A cestou odpuštění se na této planetě dává jen málokdo. Drtivá většina lidí (včetně mne) jdou cestou budování iluzorního bezkonfliktního světa. Je to cesta zdrogovanosti (ať už je únikem skutečný alkohol, zábava či práce, vlastní svět a být happy a hlavně v pohodě...)
Sdílet mohou ti, kteří jsou naladěni na stejnou notu. A toto naladění je v současnoati velmi zřídkavé, přechodné a nevypočitatelné.
Aby mohli všichni sdílet myšlenky, musejí být především stabilně V JEDNOTĚ SE SVOU DUŠÍ, V JEDNOTĚ S VESMÍREM A VŠEMI OSTATNÍMI. S trochou nadsázky lze říci, že po planetě bude muset chodit pět a půl miliardy Budhů či Ježíšů. A tento kýžený stav se se současností (a veškerou minulostí lidstva na této planetě) natolik rozchází), že jsem k tomuto velmi skeptický.
Druhým je šumák, jak se cítíš a i kdyby tvoji vnitřní realitu znali, je téměř jisté, že jí nebudou přisuzovat takovou prioritu, jakou jí přisuzuješ ty. Představa, že ten druhý bude mít automaticky více ohledů, je velmi naivní a nereálná. Aby tomuhle tak bylo, musí být v kontaktu se svým pravým Já. Se svou láskou, se svým soucítěním. A TOHOTO STAVU SE NEDOSAHUJE ZADARMO. Pro tento stav vlastního bytí se musíš svobodně rozhodnout a odvést velký kus práce, která není bez bolesti a jejíž plody nepřicházejí ihned a viditelně. Je to velmi nevděčná cesta a je vždy pohodlnější jít cestou normálnosti.
Dokud budou lidé "normální", nebudou sdílet myšlenky. Zatím vše se snaží používat, jako zbraň, jako prostředek k ovládání druhých, k jejich manipulaci a kontrole. Takový je současný stav. Taková je přítomnost. A my žijeme JEN V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU.
|
Registrace nového uživatele 
