Tak z Barcelony to už zase šlo jako po másle, česky kamion jsem sice ulovil až v Regensburku ale i tak se mi velice hodil a doma jsem byl o den dříve než jsem plánoval. Mít o týden déle, tak se to asi dá odstopovat celé, ale na to Španělsko je opravdu potřeba slušná dávka trpělivosti a více času.
Prostě počítat s tím, že ve Španělsku vás nebudou brát obyčejní lidi, ale musíte počkat na nějakého toho exota (výhodou je, že většinu cesty budete zhulený, ale to asi neláká každého z vás a koneckonců nejvíc jsem se stejně zhulil až s tou paní co mě vezla z Perpignanu do Cavalionu, ale to bylo tím, že měla slušné zásoby z vlastní produkce.)
Ale vážně, když to srovnám s tím Německem včera, tak v tom Španělským vnitrozemí opravdu každý, kdo mě vzal, byl nějak zvláštní. Holka co prodávala šmuky na poutích, chlapík co vypadal jak homeless, přestože měl relativně zánovní Toyotu Aygo, kluk od kamionu co mě vzal cestou do práce osobákem a vysvětloval, že do kamionu do nějž vzápětí přesedal a razil do Lucemburska, mě bohužel vzít nemůže protože je firemní, novinářka, potapěč, stárnoucí hipík a tak podobně. No a člověk si halt musí počkat pár (až osm) hodin, než se takový exot objeví.
V Německu na malé okresce vás vezme skoro každý, kdo jen trochu může a je to prostě normální vzorek obyvatel, tatík se dvěma dětma (pravda ve Španělsku cestou do Santiaga mě taky vzal chlapík s dcerkou, ale to bylo na pobřeží), mamina cestou do Lídla, dáma z lepší společnosti s fungl novou audinou (nechala mě teda proběhnout asi 120 metrů) a tak dál, prostě běžný vzorek obyvatelstva.
Jinak ale musím říct, že Španělé se ukázali být jako velmi milí lidé, k vandrákům velmi tolerantní a to včetně policie. Jednou jsem takhle třeba chrápal pod širákem u hřbitovní zdi, přijel policajt, chvíli na mě svítil reflektorama, a když jsem se zvednul, a on si tím patrně ověřil, že nejsem mrtvola a on nemusí nic vyšetřovat, tak pravil "vale", jako že "může bejt" a odfrčel.
A když mě jednou zastihl slejvák a tak jsem musel opustit nocleh pod širákem a doťapal jsem k domku u silnice pod jehož balkónem jsem se schoval, tak majitelka když mě tam ráno objevila místo aby začala nadávat mi udělala kafe a pak mě cestou do práce ještě zavezla kus cesty.
To mi ovšem připomíná nocleh předevčírem na benzínce u Lyonu, kde mají nadchod nad benzínkou spojující dvě budovy s restauracemi a kšefty, a protože je tam ten nadchod, tak to je otevřený i v noci. Tam jsem kvůli dešti zalezl a po chvilce obhlížení vytáhl deku co mám místo karimatky a někdy kolem čtvrté, když mě vzbudila zima, i spacák. Nad místem kde jsem spal byl zámek od rolety sousedního bistra a v šest ráno to přišel otevřít nějaký zaměstnanec. Když jsem vylez ze spacáku a jak se ho balit, tak začal vehementně gestikulovat, že se nemám nechat rušit a můžu chrápat dál...
Prostě byl to vandr za všechny drobný a i s tím zákysem v provincii Kastilské a Galicijské ho musím hodnotit na výbornou. Takže Španělsko doporučuji sice pouze pro otrlé, ale doporučuji. |
Registrace nového uživatele 
