Stejně jako JHradec jsem zklamán tím jak formáty SACD a DVD-A dopadly, ale zase si nemyslím, že ty formáty jsou mrtvé. Je to podobné jako s vinylem a jak to bude časem se všemi hmotnými nosiči. Kdo chce opravdu kvalitní zvuk, moc jiných možností nemá. Nejde jen o technickou stránku záznamu, ale HI-Res formáty bývají k vydání i mnohem lépe připraveny (ne vždy). Ostatně většina CD vydaných v Japonsku také hraje lépe než CD vydaná jinde.
Formát SACD dostal dvě těžké rány hned na začátku, které jej zabily dřív než se prosadil:
1. Nekompatibilita s CD přehrávači a s tím spojené potíže s kopírováním.
2. Polodebilní prodavačky ve všech těch Bontonlandech a podobně, které nebyly schopny pochopit, že může existovat i něco jiného než normální CD a existenci těchto formátu hlasitě popíraly, takže třeba ty níže uvedené The Baetles jsem jí musel z vitríny sám vytáhnout...
Podle mě není síla SACD ve výškách, ale spíše ve středech a basech. Ten zvuk je (podle mě) prostě takový homogennější.
Mám několik SACD s vážnou hudbou (samozřejmě nechybí efektní, ale zároveň dobře udělané SACD od Telarc P.I. Čajkovskij - 1812), Mám Pink Floyd, Genesis, P. Gabriel, Ray Charles, nějaký ten jazz a na DVD-A mám nějakou další vážnou hudbu, pak mám YES - Fragile (skvělé), The Beatles - Love a Black Sabbath - Paranoid (nečekaně dobrý zvuk). Mám i Bittovou na SACD. Přehrávám to na TEAC DV50. Nosiče kupuji na Internetu (Amazon)a v různých výprodejích. |