Jo Beverley: Ďáblova dědička
Domino 2003
  
S.31
...téměř jednadvacetiletá žena (...) nevypadala na 19. Kdo ví, kolik to hrdince vlastně je.
Hrdinka se spolu se svými pěti svěřenkyněmi dostane do tlačenice a zřejmě by přišla i o život, kdyby se neobjevil hrdina a neukryl ji za svá široká záda. A že to byla záda opravdu široká.
s.41
Najednou mezi ně dav zatlačil nějakou ženu. Zoufalou, mladou venkovanku v prostých, pomačkaných šatech s vřískajícím nemluvnětem v náručí. Nohy jí vypověděly poslušnost a žena se svezla k zemi. (...) Clarissa se sice bála, aby od venkovanky nechytila vši, ale uvědomovala si, že matka potřebuje pomoc. Jakmile si však žena rozepnula špinavý živůtek a přiložila dítě k prsu, Clarissa uhnula pohledem a znovu se zadívala na jejich zachránce.
Tahle scéna mi přišla dost přitažená za vlasy (byť dala hrdince důvod, aby mohla obdivovat, jak měl hrdina široká ramena. Neříkala jsem to už?), protože ať se na mě autorka nezlobí, ale když budu málem ušlapaná, tak stěží začnu kojit, ni? A pak si navíc vzpomněla, že jí chybí další tři děti.
s. 133
..hodnotily místní muže na vdávání.
Nemůžu se zbavit dojmu, že hrdince šlo spíše o hrdinův dům než o hrdinu samotného (byť měl svalnatý hrudník, stehna a různé jiné věci). Scény, kdy hrdina tvrdí, že se s ní neožení, aby s ní o pár stránek dál prchal do Gretna Green... A to se mi kdysi moc líbila. Bohužel je to jedna z těch knížek, kdy milujete všechny vedlejší postavy, ale jejich příběhy už tak dobré nejsou.
Konec byl docela dobrý, ale zachránit to už opravdu nemohl.
|
Registrace nového uživatele 
