Pam Jenoff: Velitelovo děvče
Víkend 2010
 
Musím říct, že jsem si trochu příběh upravila k obrazu svému, protože knížka je taková nedotažená a chvílemi nelogická. Buď autorka nebo já máme zkreslené představy o válce.
technická: Tak hnusná a nečitelná písmena aby jeden pohledal.:-(
Velitel byl starší než bych čekala, nicméně autorka nemá dvakrát jasno jak moc je starý.
s. 67
...musí mu být nejméně padesát pět let.
s. 202
Ačkoliv jsem si spočítala, že se musí blížit k padesátce.
Že by nacistický důstojník nevěděl, jestli má v tajné skrýši 6 nebo 5 kopií VELMI tajného dokumentu?
s. 71,72
“Napadlo mě, že by k tomu mohlo dojít,“ pronesla o několik hodin později. (...) „Slyšela jsem, že velitel hledá asistentku, a od chvíle, kdy přišel, bylo jasné, že se mu líbíš.“ (...) „Krysie, když ti to dělalo starosti, proč jsi ho posadila vedle mě?“ (...) „Ale to jsem neudělala já! Když o tom mluvíš, vzpomínám si jasně, že jsem žádala E, aby ho posadila vedle mě. ??? Z čeho usoudila, že si Krysie dělala starosti?
s. 86
“Przepraszam...“ začala jsem konečně, omlouvala jsem se.
„Ja?“ odpověděla, ale podle její výslovnosti jsem poznala, že nemluví německy.
Zvláštní mi přišlo už to, kolik Poláků pracuje v sídle nacistické vlády Generálního gouvernementu , ale že by ani nemluvili německy? Dost dobře si nedokážu představit, že by český řidič zdravil – „Dobré ráno, pane Heydrichu.“ Nicméně tady řidič zdraví „Dobry wieczor“.
Ale abychom jí nekřivdily – několik slov umí – Herr Kommandant a Jawohl.
s. 89
...se leskl mahagonový pracovní stůl. Na rohu stále jediná zarámovaná fotografie.
s. 107
Koutkem oka jsem na rohu stolu zahlédla zarámovanou fotografii, které jsem si dřív nevšimla.
s. 118
Najednou nečekaně vešel předními dveřmi velitel s Malgorzatou v patách. (...) Plukovník Diedrichson vstoupil dovnitř a vyčkávavě na mě hleděl ze dveří velitelovy kanceláře. A plukovník D se tam jako vzal odkud?
Velitel (s odpuštěním nalitý jak doga) se s pomocí sekretářky a řidiče dopotácí domů a pak zničehonic ožije a začne si hrát na ošetřovatelku?
Hrdinka měla jisté výčitky svědomí, protože velitel byl hezký (byť nepořádný a trochu smrděl) a v posteli znal různé techniky, které jejímu manželovi zůstaly utajeny, ale když se dozví o konci jeho ženy, je konečně schopná ho začít nenávidět. Bíle Musím říct, že z objektivního hlediska mi to tak hrozné nepřišlo. Velitelova manželka byla poloviční Židovka a on nemohl zachránit její rodiče, aniž by prozradil, že ona je taky Židovka. Takže se rozhodl zachránit manželku a ne tchýni s tchánem. Načež se žena zastřelila. * Kdybychom šli do důsledků, tak Anna na mostě na konci knížky udělá v podstatě to samé.
s. 267
Skoro vespod jednoho stohu byla obálka s označením „Důvěrné. (...) Byla jsem si jistá, že to jsou telegramy Z Berlína a já jsem se musela dozvědět, co se v nich píše. (...)
Papír s textem telegramu mi vypadl z ruky. DO Berlína byl odeslán brzy ráno. Na jeho konci stál velitelův podpis.
Nějak jsem se v tom ztratila. Velitel posílal telegram do Berlína a zároveň si ho poslal do kanceláře? Navíc jsem pořád čekala, až z toho bude nějaké pozdvižení, že otevřela důvěrný dopis... a ono to tak nějak vyšumělo jako všechno kolem.
|
Registrace nového uživatele 
