Wronski [1199]: Ne.
Dráhová cyklistika patřila už od počátku mezi pořad novodobých olympijských her a královnou dráhy je nazýván sprint. Ten se jel na MS poprvé v roce 1895 a o rok později na OH, tedy v roce 1896 a vyhrál ho tehdy v Aténách Francouz Paul Masson. Je to nejrychlejší dráhová cyklistická disciplína, kde se cyklista pohybuje rychlostí až nad 70 km/h.
Než se však cyklista do samotného cyklistického sprintu probojuje, musí absolvovat kvalifikaci na 200 m s letmým startem, kterou jede každý cyklista sám na čas. Po jejím skončení postupuje zpravidla 16 nejrychlejších do vlastní sprintérské soutěže, která se dále jede systémem K.O. Tedy vždy vítěz jde dále do dalšího kola a to od osmifinále, přes čtvrtfinále, semifinále – neboli půl finále až do samotného finále.
Jede se dle délky dráhy (250 – 400 m) na 2 – 3 kola, z nichž v první části samotného závodu se spíše taktizuje, vymýšlí různé taktické varianty a k samotnému sprintu dochází přibližně na hranici 300 m.
Čas se vítězi měří během posledních 200 m, ale ten je pouze informativní. Vítězem je závodník, který projede jako první cílovou páskou. Na dráze je ve sprintu hodně důležitá červená čára, neboli sprintérské území. Kdo v něm je ze soupeřů jako první, ten má přednost, ale nesmí z něho už vyjet. V obou případech porušení těchto pravidel mu totiž hrozí diskvalifikace.
A taktika ve sprintu je hodně důležitá a různorodá. Někdo má rychlejší nástup, pojede tedy na co nejkratší sprint. Opačný typ, který se může pochlubit rychlostně – silovými předpoklady, se zřejmě pokusí o delší sprint, na 300 m a více.
Ale jak jsem napsal, taktika vnucená soupeři zde většinou slaví úspěch a proto je sprint postaven nad ostatní disciplíny. Ženy jezdí svou soutěž ve sprintu na úplně stejném principu.
http://www.peloton.cz/draha/drahova-cyklistika-jeji-discipliny |