Asimilace znělosti je zapisována v zásadě ve shodě s pravopisem, tedy ne foneticky. Speciálně jsou zaznamenávány - a to ve fonetickém zápisu jako atribut pron vedle zápisu reflektujícího pravopis - pouze takové realizace znělostní asimilace, které jsou v rozporu se spisovnou normou, tzn. vycházejí z normy některého ze substandardních jazykových útvarů nebo jsou součástí idiolektu mluvčího. Pozornost je věnována zejména nářeční asimilaci ve skupinách souhláska + jedinečná souhláska (r, l, m, n, ň, j,/v/). Stejně je zapisována i "moravská" výslovnost skupiny sh, přestože je považována za spisovnou výslovnostní variantu.
Příklad: Vyslovil-li mluvčí skouška, v korpusu je ve shodě s pravopisem zapsáno zkouška (protože výslovnost s počátečním s- je spisovná). Vysloví-li však zme, je v korpusu zapsáno ve shodě s pravopisem sme a jako hodnota atributu pron je připojen fonetický přepis reflektující skutečnou výslovnost [zme]; podobně vysloví-li gvúli, zapisuje se kvůli [gvúli], vysloví-li nazhledanou, zapisuje se na shledanou [nazhledanou] apod. Stejně je řešen i zápis mor. výslovnosti typu zešit: sešit [zešit].
http://korpus.cz/popis_bmk.php
A už dite do řiti. |