Jelena: Ale teď trošku pleteš páté přes deváté. Zaměňovat potřebu rituálu, kterou jako lidské bytosti prostě máme (ať už si namlouváme co chceme, evoluci a kulturní vzorce prostě za svůj život jedinec popřít nedokáže)s jeho přežitými formami, je nešťastné.
Přenášení nevěsty přes práh, závoj, krvavý flek na prostěradle po první společné noci-to jsou všechno možné symboly, jimiž něco vypovídáš o svém postoji ke světu. Ale neslušně se obléci na obřad, tím vypovídáš o něčem mnohem víc. Předpokládám, že ten rozdíl NĚJAK vycítíš sama. Není jasně popsatelný, je někde "mezi" pravidly,vkusem a morálkou, ale je tam. Je založen na tom, že se na něm shodne většina společnosti, která ony normy tvoří. Vymezovat se proti nim není nic špatného, ale jde o míru.
Pokud se vymezíš příliš(třeba tím, že na svatbu přijdeš v keckách), budeš vypadat jako člověk, který ona pravidla nezná, nebo jako ten, kdo je odmítá (jsou mu lhostejná). Nic jiného zřejmě možné není. V
prvním případě si o tobě budou lidé myslet (oprávněně), že jsi křupan nebo strup a vyvodí z toho důsledky -třeba i pracovní. Když někdo pravidla pro tak zásadní chvíli, bude je těžko dodržovat i jinde. Pokud bych měl zaměstnat někoho, kdo má reprezentovat, takového člověka bych nebral...
V druhém případě zase nebudu tušit, do jaké míry hodlá ten člověk respektovat i jiná pravidla (třeba partnerskou věrnost, zákony atd.) a také bych z toho vyvodil důsledky.
Druhý odstavec nemám potřebu komentovat, neboť je to slušně řečeno nesmysl. Právě ty věci, které jemnuješ, vycházejí z jakýchsi zkostanatělých tradic, které ty nemáš potřebu držet. Básníci tak nějak používají pořád ty stejné tradiční metafory, pracují s trochejemi a jamby, dodržují pravidla pravopisu (nebo je vědomě překračují-s nějakým úmyslem). Malíři se drží starých vzorů, úmyslně je nabourávají (to ale znamená, že s nimi vědomě pracují), u architektů to platí trojnásob. Ty hloupé kolaudační rituály. A o ritualizovaném chování ve skupině by ti víc pověděl nějaký sociolog. IMHO ho podceňuješ...
Sebevražednost má mnoho různých příčin, které se dají hodnotit mnoha různými faktory (Japonci je mají největší, aniž by tam bylo málo slunce, na Aljašce zase není téměř žádná, ač tam slunce je pomálu), ty vybíráš jen jeden z mnoha. Pokud ji měříš prizmatem ženatí/svobodní, pak tam je zjevný nepoměr. A neboj, zatím nejsi v krizové skupině. Až přijde přechod, opustí tě chlap (bo u nesezdaných je ta šance větší), bude to na jiné téma.
P.S: Všechny ty mé věty obracející se k tobě, jsou obecné, ani jedna není směřována na tebe ad personam. Druhá osoba je použitá jen jako formální prvek, nic z toho (sebevraždu, aby tě opustil chlap atd.) ti pochopitelně nepřeju. |