No jako... dřív když jsem přišel v "to svý" poledne do práce (chodím na odpolední), bylo na nápojích vždycky šest půlek práce.
Buď paleta (nebo, když se to sešlo, dvě) se zbožím a hodně rychle to zlikvidovat, lidi tu maj málo místa nebo vybraný regály, který bylo potřeba doplnit.
Je to tak měsíc, co se nám tam "objevily" dvě Ukrajinky, domluva s nima teda rukama nohama, ale za práci vzít uměj.
To zas všechna čest. Pokud se jim vysvětlí, co maj udělat (minimálně dva ze šéfů uměj rusky dost na to, aby jim to vysvětlili), vezmou za to a jedou jak fretky.
Sice občas bezmyšlenkovitě - jak neuměj pořádně česky, nechápou, mi to přijde, cenovky a jsou schopný narvat celej regál Dobrou vodou s příchutí meduňky, ač vedle patří bezinka a ještě vedle malina atd...
Bo když jsem to viděl poprvé, to jim asi muselo zvonit v uších, jak jsem proklínal "ty inženýry, co to takhle narvali"...
Ale pak jednomu dojde, že lepší občas něco přerovnat než muset doplňovat prázdnej regál, takže už to neřeším a jsem vděčnej, že to už někdo udělal. Byť to občas znamená, že si fakt musím hledat práci, protože ani "zaručená" místa, kde prostě "bude co dělat" najednou nefungujou, i to už někdo udělal...
Ale tak či tak, domluva s nima pořádně není (byť oprašuju ruštinu a k tomu ruce nohy... no ako-tak se domlouváme :-) ), ale za práci vzít uměj. To klobouk dolů. |