Předmluva k ukrajinskému vydání Farmy zvířat
Jediný Orwellův publikovaný úvod k Farmě zvířat a současně jediný autorův osobní komentář ke genezi knihy. Ukrajinský překlad vyšel v březnu roku 1947 pod názvem Kolgosp Tvarin (Колгосп Тварин) v nakladatelství Prometej, které po skončení druhé světové války vydávalo v Mnichově knihy pro ukrajinské uprchlíky v Německu. Překlad pořídil Igor Ševčenko (pod pseudonymem Ivan Čerňatinskij). Většinu nákladu zabavili američtí vojáci a posléze předali sovětským úřadům.
Byl jsem požádán o napsání předmluvy k ukrajinskému překladu Farmy zvířat. Jsem si vědom toho, že píšu pro čtenáře, o kterých vůbec nic nevím a kteří také zřejmě neměli nikdy sebemenší příležitost dozvědět se něco o mě.
Předpokládám, že se ode mě očekává, že se rozhovořím o tom, jak Farma zvířat vznikla, ale já bych nejprve rád řekl něco o sobě a zkušenostech, které mě dovedly k mému politickému přesvědčení.
Narodil jsem se v Indii roku 1903. Můj otec byl úředníkem tamní anglické správy a má rodina byla jedna z těch běžných středostavovských rodin vojáků, duchovních, státních úředníků, učitelů, právníků, lékařů atd. Vzdělání se mi dostalo na Etonu, nejdražší a nejsnobštější anglické soukromé škole, na kterou jsem se dostal jen díky stipendiu, jinak by si můj otec nemohl dovolit poslat mě do vzdělávacího zařízení tohoto typu.
Krátce poté, co jsem školu vychodil (ještě mi nebylo ani dvacet let), jsem odjel do Barmy a začal jsem pracovat v indické imperiální policii. To byla ozbrojená policie, něco jako četnictvo, velmi podobné španělské Guardia Civilor a francouzské Garde Mobile. Ve službě jsem zůstal pět let. Nevyhovovala mi a naučila mě nenávidět imperialismus, přestože v té době nebylo nacionalistické cítění v Barmě nijak výrazné a anglicko-barmské vztahy nijak zvlášť nepřátelské. Během dovolenky v Anglii v roce 1927 jsem se rozhodl ze služby odejít a stát se spisovatelem. Zpočátku jsem moc úspěšný nebyl. V letech 1928 až 1929 jsem žil v Paříži a psal krátké povídky a romány, které mi nikdo nechtěl vytisknout (a které jsem pak zničil). Následující léta jsem žil spíš z ruky do úst, párkrát se stalo, že jsem neměl co jíst. Až teprve od roku 1934 jsem byl schopen se svým psaním uživit. Mezitím jsem někdy celé měsíce žil mezi chudými a napůl zločineckými živly, které žily v těch nejhorších koutech chudinských čtvrtí, nebo na ulici, kde žebraly a kradly. Tenkrát mě s nimi spojoval nedostatek peněz, později mě však jejich způsob života velmi zajímal jako takový.
Strávil jsem také dlouhé měsíce (v tomto případě už o něco systematičtějším) zkoumáním životních podmínek horníků na severu Anglie. Až do roku 1930 mě ani nenapadlo považovat se za socialistu. Ve skutečnosti jsem ještě neměl jasně definované politické názory. Socialista se mě postupem času stal nikoli proto, že by mě okouzlily
teorie o plánované společnosti, nýbrž spíše proto, že mě znechucoval způsob, jakým byly nejchudší vrstvy továrních dělníků utlačovány a opomíjeny.
V roce 1936 jsem se oženil. Téměř ve stejném týdnu vypukla ve Španělsku občanská válka. Chtěli jsme s ženou oba odjet do Španělska a bojovat za španělskou vládu. Byli jsme připraveni za šest měsíců, hned jak jsem dokončil knihu, kterou jsem tenkrát psal. Ve Španělsku jsem strávil skoro šest měsíců na aragonské frontě, dokud mě v Huesce jeden fašistický odstřelovač neprostřelil krk.
V raných fázích války neměli cizinci tušení o vnitřních bojích mezi různými politickými stranami podporujících vládu. Díky souhře různých okolností jsem se nepřidal k mezinárodním brigádám jako většina cizinců, nýbrž k milicím POUM — tj. ke španělským trockistům.
A tak jsme se v polovině roku 1937, kdy komunisté získali ve španělské vládě kontrolu (nebo částečnou kontrolu) a zahájili hon na trockisty, se ženou oba ocitli na seznamu obětí. Měli jsme štěstí, že jsme ze Španělska vyvázli živí a nebyli dokonce ani jednou zatčeni. Mnoho našich přátel bylo zastřeleno, jiní strávili dlouhá léta ve vězení nebo prostě zmizeli. ... pokračování |
Registrace nového uživatele 
