Ale! uznávám argument, že když by se člověk soustředil na chůzi, tak nezakopne / resp. když budu duševně v pořádku, tak šance, že onemocním se výrazně snižuje...
To sice asi jo, ale já měl na mysli přeci jen něco méně filosofického:
Každý chlap ví a zná, že taková bolest, když ho někdo kopne kam by neměl, není zcela určitě výsledkem špatného myšlení (byť přiznávám, že samotný kop tímto výsledkem býti může, leč nemusí).
No a akutní glaukomový záchvat je taky bolest ku****** (dokonce horší než první příklad) a špatné nebo dobré myšlení tomu nikterak nepomůže. Otázka zda-li při dobré mysli tento záchvat může či nemůže přijít je poměrně špatně řešitelná. Věřím, že při špatné mysli se může stát ledacos, ale jsem přesvědčen, že i při dobré mysli nemusí býti úniku.
666 je takový filosofický nimral, by k tomu něco mohl napsat. ;-) |