Budivoj [14633]: Takhle bych to u dětí měl taky.
Půl kilometru - koukej mazat sám. Párkrát bych šel s potomkem, zřejmě potom "dneska půjdeš poprvé sám", nechal bych ho odejít a pak šel o kus za ním a sledoval.. možná. Ale pokud bych neměl potomstvo úplně pitomé, stačilo by snad dvakrát třikrát jet s nimi autobusem ve smyslu "tady nastoupíš, tady vystoupíš a tamhle máš školu" a bylo by.
S mladší ségrou tohle máma řešit nemusela, od třetí třídy jsem vodil ségru do školy já - měl jsem to při cestě na svou střední, tak se to spláchlo při jednom.
A jak jsem se až po nějaké době dozvěděl, že když jsme se náhodou (tenkrát fakt náhodou, mobily a podobné ještě nebylo) potkali s Janou a já hned šupem ségru "deset kroků přede mnou, ať na tebe vidím", že si stěžovala máma, "že ji nemám rád, že jsem ošklivej, že tohle a tamto" a máma jí vysvětlovala, že ošklivej nejsem, že si jen chceme "s kamarádkou povídat" a nechceme, aby to někdo slyšel, že mamča si toho s (o čtyři roky starší) tetou taky užila :-D
Ach, vzpomínky... z minulého století (tyhle teda doslova) :-) |
Registrace nového uživatele 
