Výjimečně, když mám pocit, že jsem do sebe tejden nedostala nic zelenýho (jednu pixlu s multivitamíny mám načatou asi dva roky, a ještě se zdaleka neblížím ke konci). Ale to neznamená, že vitamíny nepovažuju za důležitý - většinou se snažím je do sebe dostat trochu rozumnou stravou. Dokonce i ty, kterým se dá nadávat takovými ošklivými chemickými názvy, jako jsou "antioxidanty". Ona totiž tahle označení nedělají nic jiného, než že specifikujou přesné funkce dané látky.
Ono s tím selenem taky stejný, jako se vším jiným: všeho moc škodí. Ale, přesně, jak píše Marshall, v určité míře je to potřeba. Vitamínama, dokonce i těma rozpustnejma ve vodě (ano, včetně céčka) si lze dost zásadně uškodit, když je člověk hltá ve velkém množství ("velké" je specifikováno podle dané látky, existuje "velké" množství vody, kterým se člověk zabije, a taky "velké" množství selenu, kterým se člověk zabije - to vodou to při překročení dané výše půjde asi rychleji, ale zase je to její "velké" o dost větší, než u toho selenu), ale v určité míře jsou nezbytné.
Přijde mi dost nebezpečný, když se lidi koukaj na složení, aniž by mu rozuměli, a říkají si "to zní hnusně chemicky, to nebude dobrý". Pak je to jako s tím zlým dihydrogen monoxidem, kdo by se chtěl takové ošklivé chemikálie dotknout...
|