Josef Petrů: Jarmila Šuláková: obyčejná valašská cérka
Silvia Hrachová 2016
Ale jenom z úcty k Jarmile Šulákové.
Autor je důkazem toho, že novinářem může být opravdu leckdo. Knížka je neprofesionální od začátku až do konce. Stylisticky, obsahově, gramaticky, technicky.
Když už někdo chce vydat knížku, měl by to udělat aspoň trochu na úrovni, předložky a spojky na koncích řádků, špatně umístěné čárky, špatné mezery mezi čárkami, uvozovky..., po přečtení už se ani nedovažuju navrhnout, že by bylo dobré přidat popisky ke všem fotkám, bibliografii, diskografii, rejstřík...
Co říci k obsahu...
V životopisu „obyčejné valašské cérky“, která si nevšimla druhé světové války (byť oplakala rok 1938/1939), ani let 1948, 1968 a 1989, jsem opravdu nečekala věty typu: s. 74 S rokem 1968 koneckonců bojujeme dodnes. Současný politický systém s jeho propagandistickými prostituty jej používá bez skrupulí proti dnešnímu Rusku prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina. Autor má vyhraněný názor na politiku, ale opravdu bylo nutné prezentovat ho právě v tomto veledíle? To nesvědčí o velké profesionalitě.
s. 97,99
JŠ se kamarádila s XY.
Byl to rok Charty 77. A následují dvě strany autorova postoje k Chartě/Antichartě, včetně postoje k Janu Werichovi.
Budí to dojem, že prostě neměl o čem psát.
Nebudu vypisovat všechny gramatické/stylistické a jiné chyby, to bych rozlámala nejednu tužku, takže jenom ty „nej“:
s. 173 zápisy ve Valaštině
s. 169 Děkuji (...) Jarmile Šulákové a (...) Zuzaně Pavlůskové. Vyšli mi vstříc
A ano, nepíšeme „vyjímka“, ale „výjimka“.
s. 33 To je vskutku obratně napsáno.
Ale soubor Vsacan přesto opustila. Totiž.
Rudolf Duda, zmíněný Ludvík Schmidt (...) zatoužili patrně kvůli sporům po vlastním souboru.
Na s. 135,136 jsem se ztratila.
brzy po roce 1989, v době kdy Jarmile Šulákové Supraphon vydal první CD Aj vy páni muzikanti, Jarmilu Šulákovou zpovídal (...) S odstupem času jsou její odpovědi pregnantní bilancí jejího postoje (...) i toho, jak se viděla ona sama těsně před koncem reálného socialismu v Československu na podzim 1989.
[manžel] zemřel před 23 lety Tedy v roce 1970.
Takže je to rozhovor z roku 1993? Tedy brzy po roce 1989 a před listopadem 1989?
s. 151 Zdeněk Hrachový po dvaceti letech vzpomíná, jak se poprvé s Jarmilou Šulákovou setkal v Jasénce, na koncertě v kostele.
Podle Jarmily Šulákové, která vzpomíná po jednom roce, se poznali ve Zlíně na náměstí.
Což autor nijak nevysvětluje. ...a kapelník Hrachový mohl být se svou návštěvou v Jasénce spokojen.
|