Já mám naopak divadlo rád kvůli tomu, že divadelní představení je živý útvar. To co napsal autor, není dogma, kterého je třeba se 100% držet (to samé platí pro předchozí nebo dokonce původní nastudování). Režisér (případně překladatel, dramaturg, herci, ...) je prostě spoluautorem ... kdyby byly hry neustále předkládány divákům stejně, tak by mě to asi brzy přestalo bavit ... rád chodím na stejné hry do různých divadel, abych mohl porovnat ...
Zrovna tak nesouhlasím s údajnou nedotknutelností tzv. klasik (viz třeba kauza s Lucernou v ND) ... proč by třeba Strýček Váňa nemohl být ve westernovém stylu (Léblova inscenace Na zábradlí), proč by Coriolana ve stejnojmenné Shakespearově hře nemohli nakonci zastřelit pistolí (ND), atd.
Nic proti tzv. klasickým inscenacím, i ty potěší, ale nemělo by to být dogma. |