Osudy a lásky Matyáše Brauna
 
Kdysi jsem z ní byla unešená. Teď kouzlo poněkud vyprchalo.
Opravdu si nejsem jistá, jestli si na začátku 18. století všichni tykali. Že by umělci tykali opatům/zadavatelům? Aspoň Šporkovi vykali.
s. 37
„Líbí se vám, Milosti?“ (...) „Ano, Milosti, vyřídím mu tvé přání.“
Na s. 18 se objevil Ferdinand Brokof. Světlovlasý a nepřející skromnému Braunovi. Naštěstí na s. 22 uznal jeho talent.
Brauna poprvé pozvou do „velké společnosti“. Dcera hostitele zahraje na spinet a první, co jí Braun řekne: „Jste krásná, Kateřino.“ Až tak?
Charakterní Braun se zbavil milenky/služky Apoleny a v Kuksu v podstatě zapomněl i na krásnou hloupoučkou Kateřinu. Ale když přišel mor, vydal se ji do Prahy hledat. Tam zjistil, že Apolena umřela a dům milované postihl mor. Po dvou marných pokusech ho napadlo jít se zeptat k Brokofovi, který na večírky zásadně nechodil. (Dávno se neviděli a nestýkali se.)
A ejhle, pracovitý sochař ví naprosto přesně, že Kateřina umřela a kam odjel zbytek rodiny. To mi nepřijde moc logické.
Z knížky jsem získala dojem, že Dominik byl taky sochař. Ale nebyl on malíř?
s. 74,75 „Mohl bych si tě namalovat?“ (...) „Jsi malíř, nebo básník?“ „Jsem sochař,“ řekl pevně.
Na začátku 18. století byla u porodu porodní bába a lékař?
Chudák Brandl, který měl úzkoprsou ženu, která neměla pochopení pro jeho veselý život a milenku, zatímco si sama s dětmi hezky žila v bídě, mě opravdu nedojal.
Ani slovo o Jäckelovi? Ani po mostě nepřešel? :-/
s. 59 váseň
s. 79 nebo se o vác
s. 97 schovívavě
uvozovky - s. 85
|
Registrace nového uživatele 
