budu prozrazovat... Anna Březinová: Rytířka z Voračova
Moba 2011
Ano, vím, že je Bauer grafoman nevalné úrovně, ale když mi slíbil Draculu... Takže dobře mi tak. Nelogický chatrný děj, šroubované dialogy, ploché postavy, historické nepřesnosti.
Marně jsem se snažila přijít na to, ve kterém roce se zhruba odehrává. Panuje Jiří z Poděbrad, „jeho švagr Lev z Rožmitálu“ je právě na své cestě po Evropě, což jsou roky 1465–1467. Ale s. 160 Barbora Celská je přes dvacet let mrtvá. A ta zemřela v roce 1451.
IMHO není možné, aby se setkala s Draculou, natož aby Dracula vládl. Pokud jí tedy cesta netrvala skoro deset let, ale bo je jí na konci 17, tak ne.
Hrdinka je něco mezi Xenou a divoškou Jajou. Otravný rozmazlený spratek, o kterém se snad jen autor domnívá, že je roztomilý. Navíc když se starý dědek inspiruje Angelikou a Bertrice Small... to není dobré.
„Děj“: Aby si nemusela vzít starého dědka, tak se rozhodne zajet si do Osmánské říše pro snoubence, kterého sice taky nechtěla, ale v porovnání s dědkem...
Je neuvěřitelné, kolik členů tajného bratrstva se potlouká po světě a kolik jich hrdinka potká. Každý druhý je v podstatě v tajném bratrstvu a hrdě se k tomu hlásí.
Abych parafrázovala klasika - Kateřina je takový Varel Frištenský, který se již od Náchoda neustále ptá, kdy už tam budeme.
Cestou unikne několika znásilněním. V podstatě se točí v kruhu - někam jde, chytnou ji, chtějí ji znásilnit, někdo ji zachrání, chytnou ji bla bla bla.
Na s. 100 se ze zachránce vyklubal prasák, ale zachránila ji jeho manželka ( „To vážně chceš, aby tě můj starý ošukal?“ ). Pro jistotu Kateřinu zamkla. Skončila za to ve sklepě, Kateřině ráno otevřela služka, kterou vzali do party, vzali si ve stájích dva koně a odjeli vstříc dalším dobrodružstvím. Postupně přišla o koně i kamaráda z dětství, ale moc ji to netrápilo. Teda... ten kůň trochu jo.
Pak jen o vlásek unikla potupě stát se milenkou zhýralého Matyáše Korvína. Ale přiznejme si - kdyby byl Matyáš chlap k světu, svlíkla by se sama a ráda.
Tajné bratrstvo je ukrylo v klášteře v Budíně (nevím, jak se tam domlouvala, když uměla jen trochu německy), kde došlo na lesbické hrátky s jeptiškou, která otrávila služku, aby jim nestála v cestě.
Z kláštera taky uteče a skončí u říčních pirátů. S jejich vůdcem skoro přijde o panenství, ale rovnou při sexu ho zabije zlosyn, aby mohl hrdinku co? Znásilnit. Uvědomí si, že vlastně hledá snoubence, vzdá se kariéry říční pirátky a vydá se na další cestu.
Pak ji unesou a dostane se k Vladovi (kterého „zajali Turci, když byl malý“. s. 194 ).
Vlad se objeví až na s. 195, aby hrdinku zachránil a svěřil se jí: s. 201
„Je šťastný, protože je zasnoubený s tak statečnou a krásnou dívkou, jako jste vy. Vládnu sice celému Valašsku, ale co bych za to dal, kdybych měl takovou snoubenku.“ (...)
„Copak vy, kníže, nikoho nemáte?“
„Dosud ne. Měl jsem milenku, ale zemřela a od té doby někoho marně hledám.“
Tady si uvědomila, že je vlastně mužem z jejích snů a padla mu do náruče tak rychle, že se nestačil ani vzpamatovat.
Když se na s. 205 knížete, který se vrátil z bitvy, zeptala: „Jak jste se měl, kníže?“ napadlo mě několik velmi sprostých slov, které by jí mohl odpovědět.
A lesbická jeptiška byla vlastně Vladova sestra, kterou v dětství dali do nějakého kláštera. Takže když Kateřina konečně přišla o věnec, zůstalo to takříkajíc v rodině. Dokonce na její počest: s. 210
Z palácových vrat až ven vedl červený koberec...
Jediné, co jí kalilo radost (i v posteli), byly myšlenky na Vladovu mrtvou matku. Která byla vědma a očarovala Vladova otce, takže ho zabili Turci, ale co už, o mrtvých jen dobře.
Když ráno Vlad odjíždí, protože v Brašově vypukla vzpoura a chtějí ho sesadit z trůnu (cha), bloudí hrdinka hradem. Obraz matky/vědmy ji vyzve k odchodu, ale když argumentuje tím, že Vlada miluje, prozradí jí, že je ve sklepě poklad.
Ve sklepě je akorát uříznutá hlava. Kateřina má jisté podezření, že Vlad je bestiální vrah. Rozhodne se, že pojede za ním, aby jí to vysvětlil. Hned.
Cestou ji opět unesou, prodají na trhu otroků (patřičně odhalenou, samozřejmě). Muž, který si ji koupí, je jí poněkud povědomý. A on to není nikdo jiný než její snoubenec, který dělá poradce sultánovi.
Plynule přehupne z jedné postýlky do druhé, po Vladovi ani nevzdychne a pisálek napíše další díl.
Tohle někdo vydá?
Už jsem jen čekala, kdy hrdinka řekne: „Hele, vole, kde mám káru?“ Neb autor jde s dobou a zjevně zastává názor, že hrdinové by měli být in. Takže dochází na absurdní věty typu:
s. 31 „Hele, co tě žere? Přiznej barvu!“ vybafla na něj zemanské dcerka.
s. 35 „Kde se flákáš tak dlouho?“ obořil se na dceru.
s. 80 „Ale nestrpím od tebe žádné sólo akce.“
Začátek knihy hodně připomíná Opeřeného hada.
Než postavy čtenáři sdělí, kdo jsou a jak se jmenují... už tak chybí jenom Lovila veverky v korunách stromů prakem. Nechápu, proč neustále opakuje, kdo je její otec se všemi tituly.
s. 11
„Tak si ho vezmu sama,“ prohlásila nevzrušeně a uchopila svoje sedlo. Čeledín jí v tom chtěl zabránit, ale dívka mu ho vyškubla a zároveň mladíka nečekaně kopla do rozkroku. (...) Z přilehlých stájí hned vyběhli ostatní sluhové a zbrojnoši.
Přesto Kateřina osedlala svého koně, vyhoupla se do sedla a zmizela za obzorem.
No, od „divoké Kateřiny“, která jednou spráskala celou rotu lapků, když ji připadli v lese Černoháj jsem nic menšího ani nečekala.
s. 29
vybavený glejty jak českého krále Jana Tedy Jiřího z Poděbrad.
s. 43 „A nezapomeň si vzít meč,“ připomněla mu Kateřina.
Podkoní z chudé tvrze měl meč?
Postava Hanse Bauera v knize Jana Bauera? To je TAK TRAPNÉ.
s. 66 „Je to pravda?“ Opatrně se zeptal kupec.
s. 80 „Je to nebezpečné!“ Připomněl jí její přítel. atd. Proč?
s. 159 rozprchly se (...) když zjistili Tedy řádové sestry.
s. 209 uvnitř, Pak
uvozovky - s. 23, 66, 108, 110, 197
ji/jí - s. 213
|