Profa - tady ale mícháš několik věcí dohromady. Kinetiku, efekt/účinek a následek/trvalý účinek. Špatnost LRK byla v tom, že okamžitě vytvářel trvalý účinek (vyléčení). Nicméně například lék proti bolesti podaný nitrožilně působí opravdu velmi rychle, ale nic nevyléčí a po skončení účinku se vrací do původního stavu.
Jedy jsou příkladem dočasného účinku (třeba zástava dýchání), který může zabít, ale pokud se podnikne protikace (třeba klasické kouzlo v RPG na zpomalení jedu), tak nemá trvalý účinek. Osobně bych se všem lektvarům s trvalým účinkem vyhýbal. Trvalého účinku může být dosaženo jen dlouhodobým působením (několik dní). Takový typické léčivý lektvar pak může vypadat následovně (detaily záleží na systému):
- doba působení: 8 hodin
- efekt: po dobu působení se regerační schopnost organizmu až ztrojnásobuje
- defekt: časté užívání snižuje efekt (při druhém a dalším vzetí během dne a pátém a dalším vzetí během posledního měsíce je bráno jako past, výsledek může být dočasné či trvalé snížení efektu)
Problém je, že u každého lektvaru (včetně jedů) to může vypadat úplně jinak. Jediné, jak se to dá popsat je formou farmakokinetiky, to jest založeně na hladině léku, postavené na poločasu odbourávání (doby za kterou hladina léku v krvi klesne na polovinu) a zisku z dávky lektvaru (může se lišit podle rasy) a účinné dávky pro efekt. Jenže to by bylo moc složité, navíc by se to muselo dělat graficky. Na druhou stranu, dávky je možné velmi snadno dělit.
Je nutno hodně abstrahovat, jinak to bude pekelně složité. |